Opozice nevyhrávají volby, ale vlády je prohrávají. Tuto poučku praktické politologie dokonale dokumentovaly předčasné sněmovní volby 2013, ve kterých voliči vystavovali účet kabinetu Petra Nečase.

Sněmovní volby v květnu 2010 nečekaně v součtu vyhrála pravice. Následné tři roky ale nálady voličů zcela otočily. Přispěla k tomu hospodářská recese, do které zemi dostala restriktivní rozpočtová politika Miroslava Kalouska, i množství afér největší vládní strany ODS, završených zatýkáním na samotném Úřadu vlády.

Asi nejlépe působení této vlády shrnuje osud ministrů za nejsilnější vládní stranu. Petr Nečas s sebou do vlády přivedl pět ministrů z ODS: Pavla Drobila, Martina Kocourka, Alexandra Vondru, Ivana Fuksu a Jiřího Pospíšila.

Pavel Drobil, ministr životního prostředí. Odstoupil po pouhých šesti měsících vlády kvůli korupční aféře ve Státním fondu životního prostředí.

Martin Kocourek, ministr průmyslu a obchodu. V roce 2011 odstoupil, když se ocitl v podezření z finančních machinací s dluhopisy, které vysvětloval tak, že se snažil „odklonit peníze“ od své manželky, se kterou se rozváděl.

Alexandr Vondra, ministr obrany. Odstoupil v říjnu 2011, když se už deset měsíců řešila kauza ProMoPro, týkající se půlmiliardy korun, nejasně zmizelé v podivných zakázkách během českého předsednictví EU.

Ivan Fuksa, ministr zemědělství. Z vlády byl odvolán v říjnu 2011, hovořilo se o intrikách v rámci středočeské organizace strany. Později byl zadržen při policejní razii v červnu 2013 a skončil na několik dní ve vazbě.

Jiří Pospíšil, ministr spravedlnosti. Odvolán byl v červnu 2012 po kauze jmenování Lenky Bradáčové do čela Vrchního státního zastupitelství v Praze. Nahradil jej Pavel Blažek.

Celkem z celé Nečasovy vlády vydrželi od začátku do konce jen čtyři ministři. Miroslav Kalousek s Karlem Schwarzenbergem a Leošem Hegerem z TOP 09, a ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský, který zase uprostřed ministrování změnil stranickou legitimaci.

Jinak se ministři střídali jako na orloji, hned na několika resortech se za tři roky vystřídali celkem čtyři ministři, osmidenní působení Karolíny Peake na Ministerstvu obrany je dodnes rekordně rychlým odvoláním.

Nejmenší vládní strana Věci veřejné se během volebního období rozpadla; část, v čele s lídry Johnem a Bártou, odešla do opozice, část pod vedením Karolíny Peake založila novou stranu nazvanou LIDEM a ve vládě zůstala. Z pohodlné sněmovní většiny tím zůstala těsná „stojednička“, kterou premiér Nečas občas dával dohromady značně krkolomně.

Kromě toho vláda čelila velkým demonstracím odborářů i dalších profesních skupin. Symbolem jejích potíží se stal Miroslav Kalousek, kterému demonstranti chodili protestovat dokonce pod okna kanceláře.

Byl to právě vlivný ministr financí, kdo byl hlavním buldozerem vládní agendy. Jeho daňové zákony byly protlačeny i přes odpor části ODS a jeho tlak na schválení církevních restitucí vedl v listopadu 2012 k jedné z největších reputačních ran Nečasovu kabinetu.