Hassen Chalghoumi je imám mešity v pařížském předměstí Drancy, je rodilý Tunisan a bývalý fundamentalista, který míval blízko k hnutí Tablighi Jamaat. Někdy před patnácti lety se ale začal projevovat spíše opačným směrem a dělat věci, které pravověrným vadily. 

Policejní ochrana byla Chalghoumimu poprvé přidělena právě v roce 2006, po pietní akci, kde byl viděn po boku Židů. Znovu se v ní ocitl v roce 2010, když proti němu radikál Abdelhakim Sefrioui začal před mešitu v Drancy svolávat demonstrace. „Cílem demonstrací bylo zbavit Chalghoumiho funkce imáma, ale úspěch neměly. Sefrioui, spoluzakladatel Rady francouzských imámů, momentálně sedí v policejní vazbě pro podezření z účasti na vraždě učitele Samuela Patyho, “ přibližuje Kechlibar s tím, že v roce 2015, po útocích na Charlie Hebdo, dostal Chalghoumi policejní ochranu znovu a žije pod ní až dosud.

Po vraždě učitele Samuela Patyho prohlásil imám Chalghoumi, že Paty je „mučedník svobody slova, moudrý muž, který učil toleranci, civilizovanosti a respektu k druhým“, pokračuje Kechlibar.

Následky na sebe nenechaly dlouho čekat; detailně je popisuje článek v Le Parisien: „Přivalila se záplava výhrůžek smrtí. Nová fatva Islámského státu jej označuje za ‚ještě špinavějšího, než jsou francouzští nevěřící‘, a v Belgii nějaký islamista (v novinách nejmenovaný jménem) vypsal odměnu 150.000 eur za jeho hlavu. Imám musel opustit svůj dům a snaží se jej prodat, ale všichni zájemci o jeho koupi vycouvali, když zjistili, že jde o dům imáma Chalghoumiho. Policie s ním ‚šíbuje‘ mezi chráněnými lokacemi tak, aby žádné dvě noci za sebou nespal na tomtéž místě. A zbytek jeho rodiny se raději přesunul do Perského zálivu, protože ve Francii je pro ně příliš nebezpečno. Samozřejmě pod falešnými jmény.

„Volám své rodině každé ráno, protože nevím, jestli to dotáhnu až do večera,“ řekl obležený imám novinářům z Le Parisien. Skutečnost, že mu francouzský stát přidělil šestičlennou (!) policejní stráž, naznačuje, že jeho odhad míry nebezpečí, které mu hrozí, je reálný.

Francouzská policie rozděluje ohrožené lidi do čtyř kategorií podle stupně závažnosti hrozby. Chalghoumi je ve dvojce, jedničku mají např. vysoce postavení politici jako Macron.

„Tak mi řekněte, přátelé, jak v takových podmínkách chcete vybudovat nějaký republikánský, umírněný, tolerantní a svobodu projevu respektující euroislám,“ dodává Kechlibar. „I kdyby tomu část komunity tajně fandila, kdo si troufne se zvednout z té mlčící masy, podat si veřejně ruku s Židem, vyzvednout památku zavražděného učitele... a namalovat si na čelo terč stejně jako Chalghoumi?“ táže se.

Vůči něčemu takovému je, podle publicisty, i prezident jaderné velmoci bezmocný. S jednotlivci si státy dokáží poradit dobře, s jinými státy mohou aspoň bojovat, ale tenhle druh rozlezlého nepřátelského podhoubí je něco, na co jsou běžné zákony a mechanismy krátké,“ konstatuje Kechlibar.