Úvodní téma patřilo mainstreamu.

„Mainstream je něco, co se proměňuje. Jestliže se bavíme o mainstreamu, tak se bavíme o něčem, co před 20 lety mainstreamem bylo, ale teďka by rádo bylo mainstreamem pořád, ale už není. Já třeba za mainstream v Americe považuju Joea Rogana a Tuckera Carlsona a ti se teďka mainstreamem stali, protože nastupující prezident se bude bavit s nimi. My jsme ten mainstream tak trochu dotlačili k tomu, že přestal lidem až tak agresivně říkat, co si mají myslet. To je bohužel největší choroba českých médií a takových těch starších liberálních novinářů a jejich klonů, které si vytvořili oni už v první a druhé generaci na FSV. Nechtějí informovat, ale chtějí říkat lidem, co si mají myslet a de facto je častokrát i citově vydírají, když si dovolují myslet něco jiného. My jsme někdy kolem roku 2014, když byla ukrajinská krize, první ukrajinská krize, tak jsme dávali prostor i lidem, kteří říkali, že to není jednoznačné a není ten pohled tak brutálně jednoznačný, jak se říká. Pak přišla migrační krize a tenkrát média šla proti 90 procentům veřejnosti a nadávala veřejnosti, že kdo nechce otevřít náruč migrantům, tak je zlý člověk,“ podotkl úvodem Polanský. 

„My jsme jako jediní z velkých médií dávali prostor lidem, kteří říkali, že je tady problém v západní Evropě. A postupně, ať už to byla Mladá fronta, nebo byla to tehdy televize Prima a další média, už z toho někteří začali ustupovat. My jsme zejména v minulé dekádě dotlačili ten tehdejší mainstream k tomu, že adoptoval některé věci, které adoptovat nechtěl, a tím pádem se ten mainstream sám proměnil,“ poznamenal.

„Mainstream jsou média, která víceméně chtějí zachovat současnou situaci, anebo propagují nějaké zájmy. A občas, když se situace začíná měnit, tak oni nevědí, co mají dělat, a to je ten moment, kdy se mainstream trošku změní. Jsme částečně v této situaci. Nedávno jsem byl na diskusi, kde byl člověk z České televize a víceméně říkal, že ‚jakmile víc než 50 % lidí bude chtít něco jiného od nás, tak my se změníme‘. A to je trošku komické, protože ředitel Českého rozhlasu prohlásil, že ‚jsme tady 100 let, a 50 let jsme podporovali totalitu, ale teď propagujeme zase demokracii‘. Mainstream je velice flexibilní. Ten nemainstreamový proud se snaží být více objektivní. Podmínky jsou špatné, a proto je tam ta touha se stát mainstreamem, protože mainstream je tam, kde jsou v médiích peníze,“ konstatoval Best.

Ekonomická logika

Podle Druláka často vidíme u médií tendenci být součástí něčeho, nabízet víceméně stejný produkt. „Jak se to vůbec potýká s ekonomickou logikou? Je to s ní v souladu, nebo je to proti ní?“ zeptal se.

„Ono je to častokrát, když mluvíme o penězích, i záležitostí inzerce, protože pokud chcete mít snadný život jakožto médium, tak prostě musíte akceptovat to, co chce většina korporací, protože to jsou reklamní zadavatelé. A přinejmenším tady a přinejmenším v Evropě je to prostě tak, že korporace chtějí udržet status quo bez ohledu na to, jestli se jim to líbí nebo ne, ale prostě nechtějí žádné dramatické změny. Protože kdyby se reformovala Evropská unie, kdyby docházelo ke geopolitickým změnám, ten rámec by se nějak zásadně změnil, tak to vyvolává nestabilitu, a to jim nehraje do karet. Oni chtějí, aby byl klid, a dokud to nezačne pálit i je takovým způsobem, že je to bude existenčně ohrožovat, tak záležitosti jako je Green Deal nebo jakožto témata orientace, co se týče Ruska, tak oni nebudou v Evropě chtít měnit, protože za každou cenu budou chtít držet to, co je teď,“ řekl Polanský a rozhovořil se i o financování médií.

„Samozřejmě pokud ty korporace budou chtít držet ostře liberální směr, tak organizacím, jako třeba jsme my nebo Erik, nebudou chtít dávat peníze. Některé ty nejpraštěnější korporace, které aktivně podporují třeba zelená témata, liberální témata, Ukrajinu atd., si dokonce vymiňují, že nechtějí být inzerováni na některých médiích, a to jsou opravdu jako ty nejvíc hardcore. Ale obecně bych řekl, že mají strach ze změn, protože změny vyvolávají možnost krize,“ dodal.

„Tam, kde jsou peníze, tak víceméně je standardní trh. Produkty, až na výjimky, který vidíme na Nově nebo na Primě, jsou ty samé produkty, který uvidíme ve Francii, v Německu v televizi, v Americe. A samozřejmě oni se snaží ovládat trhy ve všech regionech napříč celým světem, aby měli standardní produkty, aby pak měli větší tlak, páky na média. A média tomu musejí vyhovět. A to umějí. A jsou pak opravdu nadšení, když mají možnost naplnit televizní čas. My máme pocit, že na nás ta televize nemá příliš velký vliv, ale když si zapneš televizi, tak poznáš, že jsou tam jenom výrobky, které poznáváš. Moc často tam něco cizího není. Samozřejmě pro Parlamentní listy nebo pro nás jsou to jiní inzerenti, ale tak to funguje ve velkém. Oni nechtějí jinou situaci, oni jsou spokojeni s tím jak to je. Teď mají větší tlak, protože máme hluboko do kapsy jako konzumenti. A ty podniky, řetězce už mají lepší vlastní výrobky, takže větší tlak na ty hlavní produkty, míň peněz pro ně, to znamená, že musí ještě víc tlačit na média,“ řekl Best.

„Ten proces, pokud bude takhle pokračovat, tak kdo bude pro všechny, čím dál tím horší. A pro ty menší to bude ještě horší. Protože tady je obrovský tlak, aby Česká televize získala podstatnou část všech peněz, které jsou k dispozici,“ dodal.

Výzva v České televizi

V České televizi v současné době koluje i veřejná výzva nějakých nevládních organizací, podotkl následně Drulák.

„To nejsou jenom nevládní organizace, to jsou příspěvkové organizace státu, které si platíme ze svých daní a které vydírají zákonodárce jakousi peticí, aby zvýšili koncesionářské poplatky. Je to bohužel Národní divadlo, je to bohužel Česká filharmonie, jsou to další divadla, další kulturní organizace, do toho jsou zamíchané neziskovky. Člověk v tísni nesmí chybět, přirozeně. A myslím, že tam jsou i nějaké byznysové korporace. Ale dobře, ty ať si vyzývají, k čemu chtějí. Ty dokonce vyzývaly ke schválení registrovaného partnerství atd. Ale příspěvkové organizace státu vydírají zákonodárce peticí,“ pozastavil se Polanský.

„Je to zvláštní. Já si taky vlastně kladu otázku, jaká je role vlastně Národního divadla a České filharmonie v té celé věci,“ dodal Drulák.

„Mají hrát,“ odvětil Polanský. 

„U toho Člověka v tísni to celkem chápu. To je prostě organizace, která vyrostla na paktu s Českou televizí a celkem má jako v tomto jasno, ale ty instituce, jako je Národní divadlo a Česká filharmonie... Já nevím, čemu vděčí České televizi. Nebo je to skutečně ten další moment, a to si myslím, že je důležité, tak je nějaká ideologie, prostě nějaké přesvědčení,“ doplnil Drulák.

„No, ono je to tak, že většina střední třídy v téhle zemi a určitě 99 % kulturní sféry má představu, že pokud opustíme takový ten havlovský sentimentalismus devadesátých let, ke kterému se pojí nějaké geopolitické ohledy a představy o uspořádání společnosti, rodiny atd., že pokud toto opustíme, tak vylezou z hrobu Husák s Jakešem a zavedou zase socialismus. Oni opravdu upřímně mají pocit, že jejich životní úroveň, jejich auta, jejich domy, jejich hypotéky, jejich úplně všechno závisí na opakování tady těch manter a na skákání kolem totemů, tady toho uvažování devadesátých let,“ míní Polanský.

„To je uvažování vyšší střední třídy a střední třídy, která častokrát, i když jí ta vláda zvyšuje daně a ekonomicky ji to bolí, tak skutečně mají někde v hlavě, že když tohle přestanou opakovat, tak by se měla vrátit osmdesátá léta,“ řekl Polanský. 

„Bohužel, ideologie v médiích není česká věc, to je věc, kterou najdeme všude. V Evropě, v Americe,“ poznamenal Drulák. Jak vidí Best roli ideologie, nebo je to něco jiného než ideologie?

„Tak, my máme určité hodnoty na Západě. My jsme se rozhodli, že budeme prezentovat ty hodnoty, když ty skutečné hodnoty jsou občas úplně jiné. A pak máme instituce, které ty hodnoty propagují. A jsou to školy, jsou to univerzity, jsou to neziskové organizace, jsou to média. A aby to fungovalo perfektně, tak v Americe máme obrovskou nadaci, která je součástí vlády, a ta poskytuje peníze těm institucím, které propagují ty správné hodnoty,“ řekl Best.

„Myslím si, že kdybych studoval životopisy a kariéry skoro všech vystupujících v českých veřejnoprávních médiích, tak bychom přišli na to, že všichni dostávají peníze od té americké nadace. Nějakým způsobem, možná ne přímo,“ dodal Best.

V USA podle Druláka možná s nástupem Trumpa skutečně dochází na mediální scéně k zásadnímu přeskupení. Co se tam v médiích děje? „Není úplně pochopitelné, co se děje, protože my nevíme, co bude s Trumpovou administrativou,“ vysvětlil Best. 

Pak došlo na hodnocení současné doby v porovnání s devadesátými lety. „Mám někdy dojem, že si ta devadesátá léta trochu, zejména lidé na pravici, trochu idealizují. Někdy to vidím spojené s takovou nostalgií po té staré ODS,“ zkonstatoval Drulák a ptal se na rozdíl mezi rokem 2024 a 1994.

„Já jsem to pochopil tak, že v těch devadesátých letech šlo o nastolení a upevnění kapitalismu. V nejlepším slova smyslu. Pro mě kapitalismus není sprosté slovo, pro mě kapitalismus je základ úplně všeho, co je potřeba dělat, a chci žít a dožít v kapitalismu. V těch devadesátých letech tomu Klausovi fandili, protože ten základní rámec nastavoval a o ten základní rámec šlo. Ale pak se to začalo větvit jiným způsobem, pokud jde o přístup k Evropské unii, kde Klaus začal být kritický a nebyl až tak nadšený, a určitě se to začalo větvit v přístupu k jugoslávské krizi a potom samozřejmě po 11/9, co se týče Iráku, kdy Klaus, pokud si vzpomínám, byl proti invazi do Iráku. A ti, kteří mu tleskali v devadesátých letech, mu tleskali ne proto, že by ho milovali, ale protože zaváděl to, co bylo v Americe. A teď se od toho odklonil, po 11/9, a začal jim být protivný, protože uhýbal z toho, co oni chtěli. Takže tam bych viděl, že se to začalo větvit. Vztah k Unii a globální politika," poznamenal Polanský. 

Závěrečné téma patřilo vládě premiéra Petra Fialy (ODS).

„Ta vláda v zásadě, když to řeknu opravdu natvrdo, splácí to, že vůbec může být u moci. Ta vláda se dostala k moci, samozřejmě byly to poctivé volby, férové volby, ale s pomocí určitých neziskových organizací, s pomocí zahraničních partnerů, s pomocí akademické sféry, s pomocí médií a bez tady té mašinerie by se tato vláda neudržela u moci ani půl minuty, protože lidé by ji vyhnali. Tato mašinerie říká lidem: Musíte skákat kolem těchto totemů, jinak všechno shoří, případně, jak jsem říkal, vylezou z hrobu. Husák s Jakešem. Takže tato vláda musí splácet to, že vůbec může být u moci. A to, že na dennodenním chodu našeho života vidíme, že to přináší problémy a z čistě pragmatického hlediska se nám to nevyplatí, to je prostě jako rift, který ta vláda musí překonávat. Že člověk vidí, že se má pořád hůř, ale ta vláda mu říká: Musíš se mít hůř, protože to prostě jsou hodnoty, na kterých závisíme, a ty se musíš mít hůř a musíš nám věřit, jinak se budeš mít ještě hůř, protože ten svět skončí,“ dodal Polanský.

„A řekněme, že čtvrtina veřejnosti to ještě akceptuje, tři čtvrtiny to neakceptují, ale ta vláda je prostě na kolizním kurzu do zdi a nemá možnost to změnit. Já jsem zvědavý, co vymyslí teda za rok,“ poznamenal závěrem Polanský. 

Psali jsme:

„Putin ví, kde udeřit.“ Mrazivé varování z Německa

Zeman: Lhář Fiala urazil inteligenci občanů, čeká ho porážka

Salvini zvítězil. Byl to boj za nás za všechny, říká Macinka

„Bylo to jasné.“ Klaus o spojení Pavla a vlády. Vytáhl děsivé číslo