„K závěru prosince patří u nás v poslední době nejen Vánoce a silvestr, ale i slavnostní a pietní vzpomínky na Václava Havla. Chtěl bych přispět i tentokrát poměrně netradičně. V dnešní den se to snad snese,“ vysvětluje politolog, co jej přimělo zveřejnit archivní černobílou fotografii a vzpomínku s ní související.

Byla prý pořízena někdy v předjaří nebo na jaře roku 1969 při vernisáži výstavy malíře Josefa Vyleťala. Ten byl členem redakční rady časopisu Tvář, na němž se všichni na fotografii zachycení podíleli.

Celý text je ZDE

Nejprve vystoupil Václav Havel s projevem, jehož součástí byla známá básnička Jaroslava Seiferta Hora Říp ze sbírky Maminka.

Následně Havel „velmi procítěně a velmi falešně“ zapěl známou píseň Čechy krásné, Čechy mé.

Fotka byla pořízena ve vinárně

Oslava pak pokračovala pro užší okruh v přilehlé vinárně Rotisserie v Mikulandské ulici. Odtud pochází zmíněné foto, na němž jsou zachyceni literární kritik Jan Lopatka, Bohumil Doležal, překladatel Vladimír Kafka a Václav Havel. Vesměs to byli členové redakční rady Tváře.

Fotografie byla pořízena v době, kdy zmíněná čtveřice pěla tklivou lidovku „Byla noc krásná májová“. „Zvukový záznam se naštěstí nedochoval, protože jestli jsem v něčem byl s Václavem Havlem kongeniální, byla to kvalita zpěvu,“ přiznává sebekriticky Doležal.

Tehdejší doba byla hnusná, ale občas veselá. Dnešní je hnusná a patetická

Připouští, že zmíněné černobílé foto se do dnešní doby nehodí. „Ta léta, kdy se bolševismus výrazně bořil, ale nakonec nezbořil (v době, kdy byla pořízena, už to bylo hrůzně jasné), byla sice hnusná, ale zároveň aspoň občas i trochu veselá. Dnešní doba je hnusná a patetická,“ píše Doležal.

Na závěr vyjadřuje potěšení, že mohl přispět něčím jiným než „ti, kteří se dnes předhánějí v pucování bot na Havlově pomníku“.

Doležal předpokládá, že Havel by se na něj za tuhle vzpomínku nezlobil. „Dávám ji tu tedy k dispozici zároveň jako jakési moje PF i jako novoroční přípitek – byli jsme to odpoledne všichni čtyři ve stavu, v jakém lidé bývají na silvestra kolem půlnoci, a navíc Jan Lopatka svírá v ruce pohár, v němž rozhodně nebyla limonáda. Mí spoluzpěváci už všichni zemřeli, a tak nemohou protestovat,“ uzavřel Bohumil Doležal nevšední vzpomínku na Václava Havla.