„Političtí komentátoři, kteří ctí status quo, nadávají politikům do populistů, jež dávají nevzdělaným, nesoudným, starým lidem z venkova do ruky zbraň ničící Evropu a její hodnoty a volají po návratu původní zastupitelské demokracie z dob dostavníků a majetkového cenzu. Ti nejradikálnější touží po tom, aby se změnil věk voličů – na jedné straně je třeba dovolit již šestnáctiletým rozhodovat o jejich budoucnosti včas, a naopak omezit aktivní volební právo lidem starším, z hlediska světlé evropské budoucnosti neperspektivním. A do doby, než se toto podaří prosadit, je třeba všechny prvky přímé demokracie omezit, či přímo zakázat,“ podotýká Bašta k otázce referend.

Jenže tito komentátoři zapomněli na jednu podstatnou věc – na internet. Právě tento informační nástroj zásadním způsobem oslabil monopol vlád států na předávání informací lidem. Na internetu si může každý najít tolik informací, že vlády nemají šanci udržet si informační monopol. Faktem ovšem také je, že na internet si může také napsat kdo chce, co chce.

Celý komentář naleznete zde.

Nastala nám prý doba, kdy se svět jasně rozdělil na lidi, kteří si přejí válku, a na lidi, jež si přejí mír. Podobná situace tu byla v roce 1914. I v českých zemích tehdy žili váleční štváči a zastánci míru, jak ukazuje už román Jaroslava Haška o vojáku Josefu Švejkovi. Tehdy byl zastáncem míru pozdější prezident T. G. Masaryk, dnes je podle Bašty ve stejné pozici Miloš Zeman.

„Výstupy válečnicky naladěných organizací typu Evropské hodnoty, Kremlin Watch, Hlídací pes, a osoby jejich protagonistů jako by do naší doby vstoupili přímo ze stránek humoristického románu, případně z geniálních ilustrací Josefa Lady. Česká strana míru je na tom kupodivu velmi podobně jako před rokem 1914 – je početnější, zahrnuje i prezidenta, ale stejně jako tenkrát má velmi omezený přístup do sdělovacích prostředků,“ doplňuje někdejší diplomat.

Nakonec přidal varování. Váleční štváči by si měli uvědomit, že i válečné štvaní je trestné.