„Jsme v situaci jako mnoho seniorů: izolovaní, nemožnost příliš chodit, mnoho kolegů bydlí jinde, někteří již zemřeli. Máme příležitost sáhnout si na seniorskou zkušenost.“ Tento aha moment zazněl v rámci listopadové přednášky psychologa Daniela Špoka, kterou pořádal portál Psychologie.cz, a to ve dnech, kdy se na internetu kolem důchodců vedly mimo jiné dohady spíše o tom, zda mají, či nemají dostat takzvané rouškovné.

Daniel Špok už na jaře napsal knihu „Koronavirus: Manuál pro duši“, kterou poskytl veřejnosti zcela zdarma. Hned v březnu také směřoval na svém blogu výzvu k politikům, influencerům, novinářům a všem ostatním, kdo přispívají do sdělovacích prostředků:

„Nacházíme se v závažné krizi, která bude brát životy. Polovina z vás se přitom stále chová, jako by to byla jen vynikající příležitost ke skvělé bulvarizaci, k podpoře naštvanosti na své politické protivníky, k hledání viníka, k možnosti konečně ‚mu to natřít‘. Uvědomujete si vůbec, komu to ve skutečnosti natíráte? (…) Nedokážete-li pozitivně přiložit ruku k dílu, prosím alespoň mlčte.“

Někteří lidé ztratili smysl života

Pro jednotlivce, kteří se cítí koronavirovou dobou stále vyděšeni, zazněla tentokrát jedna z podstatných informací v rámci zodpovídání dotazů posluchačů: „V první řadě je třeba si uvědomit: Je to přechodná situace. Jako jsme vydrželi na pionýrském táboře, je potřeba vydržet i toto,“ sdělil s nadsázkou a připomněl, že podobně to prožívali například muži na vojně.

„Vojáci si stříhali metr, kolik dnů jim zbývá. Když víme, že obtížná věc bude mít konec, snášíme ji lépe,“ poradil, jak se na krizové období také dívat. Je si vědom, že nevíme, zda bude trvat dva měsíce, nebo déle, ale rok to jistě nebude.

Na Dalibora Špoka se totiž s otázkou obrátila například žena, které sport chybí natolik, že začala pociťovat ztrátu smyslu života. Jiná si postěžovala, že když nemůže na terapie dojíždět, ztrácejí pro ni efektivitu.

Přidat? Ne, musíme slevit

„Akceptujte, že jsme ve výjimečné situaci, která může přinést výjimečné – neznámé, nepříjemné – pocity, stavy a myšlenky,“ napsal Špok v manuálu a podobná slova použil i na přednášce. Toto konstatování jistě ráda slyšela mimo jiné tázající se maminka od rodiny, která popsala, jak se hroutí z toho, že má být pracující ženou, zvládat domácnost a do toho ještě distanční školu. Nejtěžší je pro ni prý absence režimu, je toho spousta najednou.