Šéfredaktor časopisu „Rusko v globální politice“ a od roku 2012 předseda prezidia Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruska Fedor Lukjanov se pustil do analýzy aktuálních vztahů mezi Ruskem a Tureckem, které prý mají zásadní dopad na celý region. Jeho úvaha byla zveřejněna v ruském deníku Rossijskaja Gazeta.

„Atentát na ruského velvyslance v Turecku představuje jakýsi zlověstný most, který spojuje mračna minulého s mračny současného a budoucího. Akt individuálního teroru nám připomíná ‚klasické‘ období 19. a první poloviny 20. století. Síly, které byly probuzeny, představují hrozbu nejen pro jednotlivé státy, ale i pro rovnováhu sil na Blízkém východě,“ míní expert.

„Atentát na velvyslance cizího státu, který je podle mezinárodních dohod nedotknutelnou osobou, svědčí o nárůstu barbarství a ztrátě respektu vůči elementárním pravidlům, která doposud zabezpečovala určitý mezinárodně-politický řád.“

Dnešní Blízký východ je podle Ljukanova hluboce destabilizován a podle všeho ještě dlouho bude.

„Základní opěrné pilíře byly strženy. Hluboké vnitropolitické krize zmítají státy, které představovaly základ pro celý regionální systém: Irák, Egypt, Sýrie. To jsou všechno klíčové státy,“ tvrdí.

Nyní se navíc prý začínají projevovat velmi závažné problémy i v Turecku. Případ zavražděného ruského diplomata je v současné době mediálně nejpropíranějším, ve skutečnosti se ovšem prý jedná pouze o jeden konkrétní projev mnohem závažnějšího problému.

„Přání Ankary aktivně se podílet na utváření nové mocenské struktury Blízkého východu, a zejména v Sýrii, dospělo k naprosto odlišnému výsledku, než který byl očekáván. Namísto rozšíření tureckého vlivu v regionu došlo k rozšíření regionální nestability do Turecka.“

„Nemluvím jen o přívalu extremistů překračujících turecké hranice, ale zejména o erozi vnitřního systému vztahů mezi jednotlivými mocenskými skupinami.“

„Kromě masivního náporu uprchlíků a růstu extremismu se turecká vláda musí potýkat s čím dál palčivějším problémem Kurdistánu, zhoršujícími se vztahy s ostatními státy v regionu, odcizením velké části pozápadněné populace a tlaky v armádě a ostatních silových strukturách. Toto vše snižuje schopnost současné turecké vlády jednat efektivně a rázně.“

„Ústavní změny, které se prezident Erdogan pokusil provést po neúspěšném pokusu o převrat v létě letošního roku, ještě více prohloubily současnou vnitropolitickou krizi v Turecku,“ tvrdí politolog.

Oficiální reakce ruské vlády na tragédii, ke které před několika dny došlo v Ankaře, byla podle názoru experta velmi zdrženlivá.

„Dovoluji si tvrdit, že neoficiální reakce měla o poznání odlišné parametry. Umím si představit, že ruská vláda svým partnerům důrazně připomněla, k čemu může vést příliš ambiciózní, a přitom ne úplně do detailů promyšlená zahraniční politika.“

Klíčové je podle ruského politologa to, aby se Rusko s Tureckem neocitlo na dvou různých stranách ideologické a vojenské barikády. To se týká zejména pozic obou států v Sýrii.

„Ankara má dostatečný potenciál k tomu, aby výrazně oslabila pozici Moskvy i syrské vlády. Před pouhým jedním rokem existovalo velké riziko přímého konfliktu mezi oběma regionálními velmocemi. K závažnějšímu konfliktu nakonec nedošlo, ale započala jakási studená válka, která výrazně ztížila řešení krize v Sýrii.“

„V současné době probíhají intenzivní rozhovory mezi zástupci speciálních služeb, armády i politického establishmentu obou zemí. Tito lidé mají za úkol zabezpečit takový vývoj vzájemných vztahů, který povede k minimalizaci rizika eskalace konfliktu v Sýrii.“