Eva Hrindová se dostala do povědomí veřejnosti tím, že založila na Facebooku stránku Naštvané matky, která získala přes čtyřicet tisíc členů a oslovovala kolem milionu lidí týdně. Bylo o ní stále víc slyšet, a tak přikročil Facebook na základě politické objednávky ke stále častějšímu řešení – beze slova vysvětlení pracně a dlouho budovanou stránku zrušil. A od té doby technologický gigant ruší vše, co je s rodačkou ze Šternberka jakkoli spjato, přestože neporušuje žádná pravidla ani zákony. „Celý život se dostávám do střetu s autoritami nebo s vládnoucí mocí, mám extrémně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Vždy jsem se zastávala spolužáků, kolegů, nikdy jsem nedokázala mlčet. Moje máti mi vždy říká, ať hlavně držím hubu, protože si ji zase nabiju. Ale to se mi daří dodržovat jen velmi těžko. Ráda diskutuji, píšu, baví mě to, ráda formuluji postoje, hodně se bavím s lidmi, mám od nich informace a posílám to dál,“ vysvětluje dáma z Olomouce, kterak ke svým problémům přišla. „Problémy jsem měla vždycky, ale dnes jsem v kleštích ještě mnohem víc než v tom obávaném minulém režimu.“ A to je co říct…
První zkušenost se šikanou kvůli svobodě projevu zažila již na střední škole v raných osmdesátých letech minulého století. „Vymyslela jsem si na střední školní časopis a rozhlasové vysílání o přestávce. Do komunistických novin Stráž lidu jsem napsala kritiku na povinné ideologické vzdělávání mládeže, protože to všechny otravovalo. Byla zrovna perestrojka, a tak to otiskli. Pak jsem měla velké problémy na škole, ale časem se to nějak nakonec utřepalo, neboť se blížil konec komunismu. „Chtěla jsem studovat psychologii, ale výchovný poradce mi to nedoporučil, protože je tam příliš ideologie. Doporučil mi techniku. Bavila mě matematika a fyzika, a tak jsem nastoupila na stavařinu do Žiliny, kde byly různé železniční obory.“
Na Slovensku se i vdala. Chvíli pracovala ve stavebnictví, ale po roce 1989 odešla na mateřskou dovolenou, a protože se změnila doba, cítila, že se může věnovat i jiným, pro ni zajímavějším věcem, než nabízí její původní obor. A tak založila v Žilině pobočku knihkupectví Artforum, distribuovala knihy a začala vydávat časopis. Byl docela ostrý, kritizovala v něm třeba politika Jána Slotu, jenž v Žilině začínal, a jeho kontroverzní praktiky. Atmosféra začala houstnout, a tak se radši i s rodinou uklidila na Moravu.
Celý její život je spjatý s knihami. I po návratu domů skončila v jednom nakladatelství. Jmenovalo se Votobia a svého času to dotáhlo na jeden z největších knižních domů v republice. Po práci ve skladu zde Eva Hrindová dostala na starosti marketing a PR.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
Radek Koten byl položen dotaz
Nezávislost
Myslíte, že je šance, že se vymaníme ze závislosti na jiných? Proč bychom měli být věčně závislí na Rusku nebo USA?
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Další články z rubriky
4:40 Jen Eskymáky tady nemáme. Verbež! Mnoho Ukrajinců si myslí, že jsou šlechta. Mladá Boleslav se možná mění ve velký bolehlav
„Zvlášť ‚úkáčka‘ si myslí, že jim to tady úplně patří, že jsou šlechta. Prý bojujou za naši demokrac…
- 9:14 „CIA lhala, špehovala a podváděla.“ Tulsi Gabbardová odpálila bomby a úspěch se blíží
- 20:54 Izrael a holokaust neexistují. Proti okupantům džihád. Takové učebnice pro palestinské děti platí EU už léta
- 14:50 „Díky nám padaly vlády.“ Financování USAID šlo i novinářům. Linka až do Česka
- 19:10 Lidé mají stále plné košíky? Jana Maláčová odhalila skutečnou realitu
- 9:05 Jsou to miliardy. Zastavené peníze z USA otřesou Českem opravdu hodně