Ukrajina se v posledních dnech dostala opět na první místa televizních zpráv. Místo střelby na Donbase nebo zteče sloupů elektrického vedení u hranic s Krymem ale tentokrát zaujaly pozoruhodné obrázky z parlamentu. Poslanec z prezidentovy strany se na nich pokoušel uchopit řečnícího ministerského předsedu za rozkrok a odvléct jej z řečniště, načež se v zákonodárném sboru strhla regulérní rvačka. Pozoruhodné je, že na obou stranách stáli zástupci někdejší „majdanovské“ koalice.

Jak vysvětluje Tereza Spencerová na webu Literarky.cz, ukrajinský parlament funguje v řadě věcí jinak než běžná zákonodárná tělesa. Nezbytnou součástí každého klubu je komando „šturmoviků“ schopných zjednat si respekt silou. Jejich počet se odvíjí od početnosti frakce. Komu však voliči vyslali do parlamentu ranařů málo, nemusí zoufat. V parlamentu je totiž množství nezařazených poslanců, ochotných kromě hlasování vypomoci i tímto způsobem. Tito poslanci jsou prý skutečně nezávislí, to znamená, že jsou ochotni nechat se najmout kýmkoliv proti komukoliv.

Specifika ukrajinského parlamentarismu vynikla na celosvětovém fóru v minulém týdnu, když se v jednacím sále odehrávaly výjevy, které přiměly ke kousavým poznámkám i otrlé ukrajinské komentátory. Premiér Arsenij Jaceňuk právě hovořil k poslancům, když k němu přiskočil poslanec Oleh Barna a pokusil se jej zápasnickými chvaty dostat z řečniště. Když se premiér bránil, pokusil se jej poslanec dokonce uchopit za rozkrok. Tím rozpoutal rvačku mezi přítomnými poslanci obou koaličních stran. Blok Petra Porošenka v tomto klání nakonec zvítězil na hlavu, načež premiér Jaceňuk, jehož poslanci dostali nakládačku, lapidárně zkonstatoval, že „těch debilů bylo příliš mnoho“.

Poslanec Oleh Barna, který svým útokem na premiérovo mužství bitku rozpoutal, je podle deníku Vesti učebnicovým příkladem víceúčelového poslance ukrajinského typu. Na jednu stranu absolvoval tři vysoké školy a je učitelem matematiky, fyziky a informatiky. Na druhou stranu je však vicemistrem Ukrajiny v zimním polyatlonu, což je biatlon vylepšený o cvičení na hrazdě. Už jako poslanec se aktivně účastnil bojů na Majdanu, byl zraněn, což mu ale nezabránilo vyrazit pacifikovat rebely na Donbas.

Nedávno se v televizní debatě utkal s vysokým představitelem kyjevské oblasti za minulé vládní garnitury. Debata skončila fyzickým střetem, který poslanec Barna završil tím, že soka polil kyselinou. Jako parlamentní řečník je matematik Barna známý svou vybranou sprostotou.

Po napadení premiéra se bránil tím, že Jaceňuka musel zastavit kvůli svému svědomí. Ukrajinští politologové však nabízejí ještě jeden výklad. Jaceňuk byl totiž napaden právě ve chvíli, kdy přednášel výroční projev o stavu země. V něm de facto přiznal, že Ukrajina jde ke dnu a vláda neví, co s tím. Po koaliční bitce už si na obsah projevu nikdo nevzpomněl.

Proto se v Kyjevě spekuluje, že si Jaceňuk koaličního poslance na přerušení projevu najal. Této interpretaci nahrává i to, že Oleh Barna patří k vyhlášeným „šturmovikům“. Ačkoliv je poslancem za Blok Petra Porošenka, nemá problém nechat se naverbovat „na výpomoc“ jinými frakcemi.

CELÝ TEXT ZDE

Mimochodem, „šturmovici“ nejsou jediná specifická role v ukrajinském parlamentu. Každá frakce potřebuje i „semafor“, poslance, který rozhoduje, jaký nátlakový prostředek právě nasadit, nebo „scénáristu“, který poslancům píše projevy potřebné k dosažení požadovaného efektu. Další poslanci jsou pak využíváni například k tomu, aby do sálu nosili rajčata a vajíčka, která pak fyzicky zdatnější zákonodárci po konkurenci metají.

„Každá frakce má dva až deset ‚šturmoviků‘, většinou bývalé sportovce, občanské aktivisty a nově i vojáky. A ve správnou chvíli je pouštějí ze řetězu. Existují ale i nezařazení poslanci, které si lze na rvačku najmout. V parlamentu sice pracují špatně, ale zato se skvěle perou,“ říká politolog Ruslan Bortnik. Obvyklá taxa za „šturmovika“ prý činí tři až čtyři tisíce dolarů měsíčně. Nejpropracovanější systém má majdanistická Radikální strana Oleha Ljaška, ale též Národní fronta a Blok Petra Porošenka.

Znalci kyjevského parlamentu už dokáží poznat, kdy se schyluje ke rvačce. Parlamentní „šturmovici“, obývající lavice uprostřed sálu proti řečnické tribuně, v takovém případě obvykle odkládají saka a kravaty nebo rovnou usednou do lavice v tričku.

Nejsou to jediné prostředky parlamentního boje na Ukrajině. Opoziční poslanec si třeba do parlamentní lavice přinesl aktovku s peticí za odvolání generálního prokurátora. Aktovka mu v jednacím sále zmizela a k vyšetřování se nikdo nemá. Není divu, že za takových poměrů je situace, kdy vládní poslankyně stihla při jednom hlasování hlasovat kromě sebe i za čtyři nepřítomné kolegy, vlastně jen úsměvnou scénkou.