Podle slov Winkelmannové se rozhodně nejedná o mstu na důchodcích, kterým je kolem devadesáti let. Zdůrazňuje, že jsou to muži, kteří ten režim vymysleli a drželi. „Oni jsou zodpovědní za to, jak vypadal hraniční prostor a že se tam zabíjeli lidé. To není msta na důchodcích, je to navrácení spravedlnosti. Je to narovnání těžkých křivd na bezbranných lidech,“ dodává.

Považuje za důležité, aby náš demokratický stát, který vznikl jako nástupce totalitní diktatury, tyto zločiny odsoudil a řekl, že to bylo bezpráví. „Pokud bychom nic takového neudělali, tak trvá to, že to bylo v pořádku. Dál by se tu glorifikovaly zločiny pohraničníků,“ říká.

Jestli tito pánové půjdou do vězení, je Winkelmannové jedno. Vysvětluje, že jde především o to, aby dnešní moc prohlásila výrokem soudu, že se jednalo o bezpráví. Že to byl zločin už v době, kdy byl spáchán. „Takže v první řadě je důležité, aby justice vynesla výrok o vině. Samotným pronesením výroku o vině dojde k vrácení nejvyšších morálních hodnot do naší společnosti, a sice úcty k životu,“ podotýká výkonná ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí.

„Cílem našeho projektu bylo, abychom zlepšili stav naší justice, aby se probudila, přestala být bezzubá a začala být odvážná. Aby se chovala jako silná žena,“ pokračuje Winkelmannová.

Podotýká, že tento postup je obrácený a že se tím jde po těch nejvyšších. „Letos na jaře zemřel Peter Colotka, který byl další z těch nahoře. Asi před čtyřmi lety zemřel František Šádek, což byl poslední velitel Pohraniční stráže, který je dodnes adorován Klubem českého pohraničí. Když jsme začínali projekt, měli jsme ho v seznamu nejvýše postavených lidí,“ uvedla.

Kromě pánů Jakeše, Štrougala a Vajnara jsou naživu i další vysocí představitelé KSČ, na které by se měla policie zaměřit. „Ještě by měl žít bývalý ministr vnitra František Kincl, ten podle našeho názoru má také odpovědnost za aspoň dva mrtvé. Pak jsou možná naživu dva náměstci ministra vnitra zodpovědní za Pohraniční stráž, Vladimír Hrušecký a Stanislav Nezval,“ upřesnila.

Také vyrešeršovali konkrétně ty velitele brigád, důstojníky a řadové příslušníky Pohraniční stráže, kteří měli službu ve dnech, kdy došlo k zabití člověka. „Neuvedli jsme tedy šmahem všechny pohraničníky. Určitým způsobem mě těší, že se ti tři pánové dožili těchto dní. Také rozumím tomu, že u dalších je možná potřeba argumentovat právně ještě jinak. Takže to třeba ještě chvíli potrvá,“ dodává Winkelmannová, jež věří tomu, že spravedlnost se najde.

Například v případu Hartmuta Tautze, kterého roztrhali psi pohraničníků u Bratislavy, jde prý o dva padesátníky. „Neposkytli mu první pomoc. On křičel hilfe, hilfe, krvácel, musel mít strašlivé bolesti, a oni ho přitom vyslýchali a bylo jim to jedno,“ uzavírá Winklemannová.

A poznamenává, že nevyřešených zločinů komunismu je obrovská spousta. Platforma mezitím dále pokračuje v projektu Justice 2.0, například řeší uprchlíky zabité na železné oponě v dalších zemích východního bloku.