„Musím konstatovat, že skutečně závažná témata se v našem společensko-politickém prostředí otevírají nikoliv až ve chvíli, kdy je ‚za 5 minut dvanáct‘, ale kdy je doslova minutu po dvanácté. Což svědčí o ochotě a kompetenci politické reprezentace i v oblasti obrany a bezpečnosti země a jejích občanů. S trpkým úsměvem sleduji, jak v reakci na dění na Ukrajině mnozí politici pronášejí hluboké úvahy na téma zavedení základní vojenské služby či vojenských cvičení, přičemž jsem od roku 2013, ani jako poslanec, ani jako občan ČR, nezaznamenal z jejich strany žádný zájem a podporu,“ sdělil.

V rámci zajištění obranyschopnosti vlasti je podle jeho názoru schopnost populace bránit svou zemi jedním ze základních parametrů odstrašujících případného útočníka od agrese. „Jen pro základní představu – na 1 uniformovaného příslušníka branných a bezpečnostních složek připadá, statisticky, cca 360 občanů, kterým by stát, který si i proto platí, měl zajistit ochranu života, zdraví a majetku občanů. Mluvíme o příslušnících Armády ČR, Integrovaného záchranného systému, celnících, příslušnících vězeňské služby, u kterých  lze s úspěchem hraničícím s jistotou předpokládat, že pouze jednu pětinu z nich lze považovat za ‚bojovníky‘. Efektivní ochrana/obrana jedním ‚bojovníkem‘ tedy reálně připadá na 1800 občanů,“ upozornil.

Odvedení občané bez potřebného výcviku odeslaní do boje jsou potravou pro děla

Vyvozuje z toho zásadní závěr: „Stát není, bez aktivní spolupráce znalostmi a dovednostmi občanů, schopen zajistit své povinnosti dané ústavou České republiky,“ myslel si Chalupa. „Paní ministryně Černochová se nedávno vyslovila, že každý by měl umět střílet a vyznat se v mapě – to je jistě pravda, ovšem bez zavedení branné výchovy do škol, přípravy obyvatel na krizové situace je to jen pouhá proklamace, pouhé plácnutí do vody. A dále se paní ministryně vyslovila, že bude usilovat o povinné odvody z důvodu potřeby Armády ČR znát zdravotní stav populace pro potřeby eventuální mobilizace – což je v podstatě opisování téhož, co mínil za 250 milionů ročně realizovat ministr Stropnický – tedy to, s čím jsem jako místopředseda Výboru pro obranu velmi ostře nesouhlasil. A ostře nesouhlasím i nyní,“ objasnil.

„Důvod? Odvést mladé lidi ke službě v  AČR, což je jistě velmi významný akt společenské odpovědnosti, projevu vlastenectví a dospělosti, obdobně jako maturita, bez toho, aby v co nejkratší době – do půl roku po odvodu – následoval další nezbytně nutný krok – prezenční branný výcvik v délce cca 6 měsíců. V opačném případě totiž půjde nejen o další rádoby politický ‚úspěch‘, jakési velmi drahé vykazování čísel, kolik že se podařilo ‚odvést‘ občanů,“ vysvětlil. 

„Ale co je hrůznější, že takto odvedení občané budou bez potřebného výcviku při mobilizaci navlečeni do uniforem a odesláni do boje jako doslova bezbranné ovce, jako tzv. „potrava pro děla“… a zaslechl jsem i onen postoj politiků… dámy prominou… ‚a co jako, lidí je jak sraček‘, uvedl exposlanec. „Rozhodně neobstojí tvrzení, že v případě hrozící nepřátelské agrese bude dost času takto odvedené občany dostatečně vycvičit v míře, poskytující politikům čisté svědomí v tom smyslu, že lidi, co půjdou bojovat za vlast,  budou připraveni na boj tak, aby měli šanci v takovém boji nejen vítězit, ale i přežít,“ upozornil.

Více posilovat vlastenectví a zavést brannou přípravu

Podle Chalupy je potřeba mnohem více posilovat u občanů ČR vlastenectví v tom nejlepším slova smyslu, a to už od útlého věku, v populaci budovat kladný vztah k obraně vlasti v celém rozsahu toho slova smyslu (zejména mladým mužům zprostředkovat pocit sebevědomí toho, kdo je schopen bránit svou rodinu) – tedy včetně branné výchovy/přípravy na krize jako povinného předmětu základních a středních škol (učňovských škol). „Nemohu nepoznamenat, že Babišova vláda 2017–2021 to sice měla zakotveno ve vládním prohlášení (díky mé maličkosti), ale pro splnění tohoto závazků nehla ani prstem. Stejně jako všechny vlády od okamžiku, kdy se prezidentem stal, pokud jde o obranyschopnost země zcela nezodpovědný pacifista Václav Havel,“ myslel si.

Podle bývalého poslance je také třeba nabídnout vysokoškolákům dobrovolnou a motivačně podpořenou možnost branné přípravy na krize v podobě obdoby vojenských kateder vysokých škol. Zavést předmět Branná výchova – příprava na krize do osnov pedagogických fakult tak, aby budoucí učitelé uměli tuto občanskou kompetenci vyučovat – tedy v celé zemi shodné akreditace. Příprava takových učitelů v jejich první generaci potrvá minimálně 6 let. Na překlenovací dobu mezi dnešním stavem a nástupem prvních učitelů schopných moderně vyučovat předmět Branná výchova/příprava občanů na krizové situace doporučuje okamžitě vytvořit centrální agenturu, schopnou tuto výchovu zajistit v potřebném rozsahu – tedy minimálně obsloužit 5500 ZŠ/ročně oproti armádnímu POKOS, který je schopen při sebevětší snaze obsloužit maximálně 40 škol/rok.

Dále navrhuje vytvořit legislativní, personální a materiální zázemí pro realizaci již zmíněné prezenční branné přípravy/přípravy na krize pro „odvedence“ v kapacitě minimálně 100 tisíc osob, tedy mít za deset let k dispozici cca 1 milion osob schopných znalostně i dovednostně efektivně bránit svou vlast, případně efektivně se podílet na řešení masových krizových situací. Za příklad dává  Švýcarsko, které je schopno do 72 hodin postavit ke své obraně 2 miliony občanů plně vystrojených, vyzbrojených a vycvičených

Souběžně je podle něj nutné vytvořit podmínky takové, aby zaměstnavatelé a zaměstnanci/odvedenci nebyli takovým zavedením  prezenční služby nijak postižení, naopak aby ti, kteří tímto výcvikem úspěšně projdou, byli státem/společností ocenění v podobě nějakého materiálního či nemateriálního bonusu (nižší daně, přednost při zaměstnání ve státní správě, nárok na stipendia apod.).

Méně politických proklamací a drahých nápadů, více odborné kompetence

„Chce to mnohem méně líbivých politických proklamací – žvástů, mnohem méně pitomých a drahých nápadů a naopak mnohem více odborné kompetence, politického úsilí a reálně odvedené práce. Jinak jsme při střetu s jakýmkoliv agresorem či skutečnou fatální krizovou situaci odsouzení ke katastrofě,“ varoval.

„Pro čtenáře PL  i pro všechny občany ČR mám jednoduchý vzkaz – vím co, proč, jak, s kým i za kolik. Náklady na zajištění překlenovacího období nepřesáhnou 0,1 % rozpočtu pouze Ministerstva obrany České republiky, přičemž kvalitativní skok, pokud jde o obranyschopnost, je nevyčíslitelný – i oproti 50 kusům BVB,“ uvedl

Bohuslav Chalupa si také postěžoval, že na jeho výzvu o aktivní podporu ambice/projektu obnovy Civilní obrany, jejíž nedílnou součástí je nejen branná výchova, ale i zavedení výše zmíněné prezenční branné přípravy populace, adresovanou vysokému představiteli EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku panu Josephu Borellovi, řadě našich poslanců v EP, našim ministrům obrany, vnitra a školství, předním exponentům v oblasti obrany a bezpečnosti, je odpovědí jen mlčení, nebo informace, že kluci a holky nemají čas.

„Současná politická, ekonomicko-mocenská reprezentace EU i ČR se bytostně brání ztrátě svého monopolu na násilí prostřednictvím státních branných a bezpečnostních složek a má doslova panickou hrůzu z představy, že by se občané  zbavili své závislosti na jejich rozhodnutích a byli schopni se účinně bránit i bez jejich blahosklonného souhlasu. Jenže tato země je naše, nikoliv jejich,“ domníval se. „Pokud budu usilovat o návrat k práci v zákonodárném sboru ČR – toto je to, co chci občanům a voličům nabídnout místo prázdných nekonkrétních slibů,“ uzavřel Bohuslav Chalupa.