Odborná diskuze za účasti veřejnosti se uskutečnila na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Ostravě a v ní například zaznělo, že uprchlická krize by neměla dostat na kolena německou ekonomiku, na které je české hospodářství dost závislé. „O dopadech migrační krize se mezi ekonomy vede bouřlivá debata. Na jedné straně je smutnou pravdou, že evropská pupalce šediví, což staví evropské hospodářství před chmurnou perspektivu trvalé stagnace. Na druhé straně koncentrace mohutného přílivu pracovní síly do krátkého časového okamžiku s sebou nese vysoké náklady na adaptaci. Pokud se však upřednostní vhodná řešení, je Evropa dostatečně silná, aby nápor uprchlické krize zvládla a přetvořila jej do prorůstového impulzu,“ shodli se v názoru Oldřich Dědek s Pavlínou Žáčkovou.

Ekonomické výsledky si upravovali i lídři EU, nejen Řekové 

„Měnová unie v Evropě vznikla jako nehotová instituce a trochu mi to připomnělo českou transformaci po roce 1989, kdy vznikly dvě různé názorové skupiny, které se přely, jestli udělat zásadní změny ihned, nebo nejprve všechno důkladně zanalyzovat, vychytat mouchy, zajistit všechny konsekvence a pak se do toho pustit. Měnová unie je opravdu přelomový projekt, a kdybychom měli všechny aspekty do detailu zvažovat, tak ještě dnes o ní diskutujeme,“ zahájil přednášku Oldřich Dědek s tím, že se ale v žádném případě nejednalo o bezhlavý projekt. Vedoucí instituce EU pak zvolily model národně decentralizované, nicméně jednotně řízené měnové politiky.
K problémům pak mělo postupně docházet, když se přestaly dodržovat důležité dohody, jako například známý Pakt stability a růstu. To byla smlouva mezi členy EU o tom, aby nevznikaly vysoké schodky státních rozpočtů, které ohrožují stabilitu eurozóny. Dva nejvýznamnější  členové Unie, Německo a Francie, ji pak ale sami přestali dodržovat a zasadili se o její změnu.
„Začalo to, když vznikla nechuť řídit se původními maastrichtskými kritérii a Francie, Itálie i samotné Německo si „načechrávaly“ své finanční účty tak, aby ta nastavená pravidla mohly nějak splnit. Pak Evropská komise upozornila Irsko na velké zadlužování, když na začátku 21. století zažívalo velký realitní a stavební boom. Irům se ta kritika nelíbila a získali tenkrát podporu i jiných ministrů financí z členských zemí EU. Tehdejší kroky snížily důvěryhodnost zmíněného Paktu a menší země jako Portugalsko a Řecko si zřejmě řekly, že když takoví velcí hráči nechtějí dodržovat daná pravidla, tak oni je potom nemusí vůbec respektovat,“ vysvětloval český koordinátor pro zavedení eura Dědek, jak vlastně došlo k prvotnímu porušování pravidel měnové unie, což později vyvrcholilo až v dluhovou krizi.
Podle něj si většina členských států dostatečně neuvědomila, že si už nebudou moci svůj vysoký státní deficit srážet inflací a dalšími možnými způsoby, a tak se původní vize měnové unie nenaplnila, jelikož nikdo nepřikročil včas k potřebným reformám.

Až pořádná krize nastartovala potřebné změny

Protože motorem pokroku je středně silná katastrofa, jak uvedl v nadsázce na besedě profesor Oldřich Dědek, přijala Evropská unie až nyní několik nových kontrolních mechanismů, které by měly dalším dluhovým krizím zabránit. Jedná se především o systém finančních supervizorů (kontrolorů), kteří nastavují pravidla pro celou měnovou unii v EU. Dále byla zřízena bankovní unie, ve které bude mít dohled nad všemi národními bankami Centrální evropská banka. Vznikl také nový kontrolní orgán, jenž se bude okamžitě zabývat vzniklými ekonomickými nerovnováhami v jednotlivých státech EU.
„Pokud by někdo nyní nerespektoval zavedená pravidla, může dostat od nově vzniklých institucí i větší finanční sankci. Má začít také fungovat nový evropský stabilizační mechanismus, to znamená, že se vyčlenila vysoká finanční rezerva, kterou bude moci Unie hasit požáry v době různých krizí. V naší vládě zatím probíhají diskuze, zda by bylo pro nás jako ještě nečlena měnové unie výhodné se do těchto struktur zapojit,“ informoval profesor Dědek.
Na dotaz z publika, zda je už Řecko schopné se vyrovnat se svojí složitou ekonomickou situací, nebo jestli ho bude třeba dotovat dalším, už čtvrtým balíčkem, pak odpověděl: „Řecko, to je návrat marnotratného syna. Oni pohlédli své ekonomické smrti přímo do očí, když senioři museli stát fronty, aby postupně dostávali svůj důchod po 50 eurech. Takže už začali s daňovou a penzijní reformou a chtějí také vylepšit systém fungování některých státních institucí. Řekové také odmítají novou inflační měnu, zůstávají raději při euru, nicméně vyhodnocení účinnosti jejich reforem proběhne až v příštím roce.“
K další otázce, kdy můžeme v Česku počítat s přistoupením k euru, se národní koordinátor vyjádřil, že se jedná o čistě politické rozhodnutí. V tomto roce ale návrh na přijetí eura opět zamítla jak Česká národní banka, tak i Ministerstvo financí. „Česká republika je vysoce exportně orientovaná a provázaná s eurozónou nesčetnými ekonomickými, finančními i vlastnickými vazbami. To jsou nepomíjivé důvody, které dlouhodobě hovoří ve prospěch přijetí eura. Za pozornost rovněž stojí to, že proti členství v eurozóně nic nenamítají ani představitelé odborových svazů, kteří v umělém oslabování kurzu české koruny spatřují poškozování životní úrovně,“ upřesnil ještě profesor Dědek.