„Komunisté v tuhle chvíli opravdu nebezpeční nejsou. Přestali být nebezpeční ve chvíli, kdy za sebou neměli ruské tanky, a tahle doba se už nikdy nevrátí. Rusko je ekonomicky mimo, pořád je to ta benzinová pumpa převlečená za stát, a pořád bude ekonomicky mimo, protože moderní technologie vyžadují pečlivé lidi ochotné makat – a na to je ruská duše příliš široká, vodka příliš dobrá a důvodů proč pít v tomto světě širém a smrtelném příliš mnoho. Rusko v současnosti investuje do zbrojení méně než Francie. A kdo zná Rusko, dokáže si představit, kolik peněz z těch investic ještě končí v něčí kapse. Letos osekali lidem důchody – a stejně investují méně než Francie, jsou spíš v pěkné šlamastyce, než aby hrozilo, že budou kdy zase okupovat tenhle národ brblalů a plaček,“ poznamenal Horák s tím, že KSČM především už nejsou žádní komunisté, ale národně konzervativní strava, jež se snaží ze státu něco si urvat. 

„Je to prostě spolek obchodníků – znám pár lidí, co s nimi obchodují a vím o pár zákonech, které prohlasovali výměnou za nějaké ty miliony. A nutno říct, že zakonspirovaní jsou výtečně – zná snad někdo nějaké komunistické výběrčí a kmotry? A přitom taky jsou. Buďme klidně zhnusení, že se zase další parta za doprovodu velkých slov o tom jak chce pomáhat lidem dere k moci, ale nedělejme z toho konec světa. My radši naříkáme, než si přiznat, že jsme lenoši,“ sdělil. 

Podle něj se nyní musíme soustředit na dvě věci – snažit se zbohatnout a nevypadnout z Evropské unie. 

„Je evidentní, že EU potřebuje nové vedení. Jean-Claude Juncker všechny baví svým houserem, a já bych chtěl mít ve sklepě ta vína, která mu ischias přivodila. Bohužel, mezitím se ale všichni diví, proč už sto osmdesátý osmý summit končí ujištěním, že Evropa musí chránit svoje hranice, když už to roky tuší i čtenáři Parlamentních listů. EU je velký, těžkopádný podnik, manažeři jsou v něm odměňováni za loajalitu a ne za výkon, ale pořád to je nejlepší firma v dosahu a i tam už nastupuje nová generace, která se bude chtít předvést a posune věci správným směrem. Nakonec to bude dobré,“ poznamenal mimo jiné Horák.

Závěrem pak uvedl, že je třeba uchovat si kritické myšlení a jenom neřvat na druhé zpoza nějaké barikády. „Nekňourejme tedy a nepropadejme panice. Spoustě lidem se to hodí a dá se z toho třískat politický kapitál, ale pravda je důležitější a optimismus a práce je jediné, co nás povede kupředu. Ti z vás, kdo mají děti, to určitě vidí stejně,“ uzavřel Horák.

Celý příspěvek Jakuba Horáka:

RADŠI NAŘÍKÁME NAD KOMUNISTY, NEŽ SI PŘIZNAT, ŽE JSME LENOŠI

Já už to naříkání nad komunisty nemůžu číst. Vždyť je to nedůstojné, pořád tady lkát nad tím, jak se země řítí do nějakých pekel.

Komunisté v tuhle chvíli opravdu nebezpeční nejsou. Přestali být nebezpeční ve chvíli, kdy za sebou neměli ruské tanky, a tahle doba se už nikdy nevrátí. Rusko je ekonomicky mimo, pořád je to ta benzinová pumpa převlečená za stát, a pořád bude ekonomicky mimo, protože moderní technologie vyžadují pečlivé lidi ochotné makat - a na to je ruská duše příliš široká, vodka příliš dobrá a důvodů proč pít v tomto světě širém a smrtelném příliš mnoho. Rusko v současnosti investuje do zbrojení méně, než Francie. A kdo zná Rusko, dokáže si představit, kolik peněz z těch investic ještě končí v něčí kapse. Letos osekali lidem důchody - a stejně investují méně než Francie, jsou spíš v pěkné šlamastyce, než aby hrozilo, že budou kdy zase okupovat tenhle národ brblalů a plaček.

KSČM především už nejsou žádní komunisté - je to národně konzervativní strana, která si chce teď po třiceti letech půstu taky ze státu něco urvat. Je to prostě spolek obchodníků - znám pár lidí, co s nimi obchodují a vím o pár zákonech, které prohlasovali výměnou za nějaké ty miliony. A nutno říct, že zakonspirovaní jsou výtečně - zná snad někdo nějaké komunistické výběrčí a kmotry? A přitom taky jsou.

Buďme klidně zhnusení, že se zase další parta za doprovodu velkých slov o tom jak chce pomáhat lidem dere k moci, ale nedělejme z toho konec světa.

My radši naříkáme, než si přiznat, že jsme lenoši.

Musíme se soustředit na dvě věci: Zaprvé se snažme zbohatnout. Všechny ty hlasy pro komunisty, SPD, ČSSD a ANO - to jsou hlasy lidí, toužících po zbohatnutí. Vždyť oni o ničem jiném ani nemluví! "Všichni kradou" = "mám málo". "Uprchlíci dostávají dávky" = "mám málo". "Romové jsou na dávkách" = "mám málo". Dvacet let vydrželi snít sen o Havlovi a o tom jak jsme výjimečná země. A pak, když se prolátlo jak všichni ti demokraté pouštějí zemi žilou, tak se prostě naštvali. A přes sociální sítě zjistili, že jich je strašně moc. Musíme zbohatnout, jinak se politická situace nezmění. Žádné povídání o hodnotách už ty lidi nepřesvědčí. A já neříkám, že musí nějací politici zařídit, abychom zbohatli. Každý musíte zbohatnout sám. Upřete na to všechny své síly! A ono to půjde.

A za druhé se snažme nevypadnout z EU. A i tam se situace zlepšuje. Rakousko je nám mentálně velmi podobné - bydlel jsem rok ve Vídni a vím to. A i tam teď nastupuje nová generace do politiky, kterou nesvazují všechny ty výčitky z holocaustu a z kolonialismu a která už se odvažuje kritizovat ten nesmyslný nápad s přivážením migrantů. Netrapme se nikdo tím, že jsme na začátku byli otevření pomáhat uprchlíkům z války. Bylo to lidské, bylo to správné, a kdo mohl tušit, že ta dobrá vůle nakonec povede k tomu, že budou další desítky tisíc nasedat v Libyi do člunů bez benzinu a bez vody a jenom čekat, až je naloží lodě záchranářů a převezou do Evropy. Jak jsme mohli čekat my, kteří si ještě pamatujeme povýšené pohledy pohraničníků a šacování na hranicích s Německem, že ta Evropa je tak neschopná, že začne přijímat stovky tisíc lidí bez pasu? Byli jsme velmi naivní.

Trump je pro Evropu požehnáním. Žijeme ve skanzenu, který zlenivěl, jsme rozmazlený synek, který si myslí, že otcovy prachy vydrží napořád. Kdybych měl pojmenovat jednoho člověka, který za to může, tak je to Francis Fukuyama a jeho kniha Konec dějin a poslední člověk. Po rozpadu totalitních států ve střední a východní Evropě přišel s tezí, že každou totalitu nakonec nahradí liberální demokracie, postavená na svobodných volbách. Tuto teorii vzala za své administrativa George W. Bushe a podporou arabského jara rozložila politický systém v blízkovýchodních zemích. Bohužel se Fukuyama mýlil. Několik faktorů, jako je především politický systém založený na kmenových vazbách a prorůstání státu s náboženstvím, vedlo naopak k rozpadu oněch států a Libye, téměř jako stát zaniklá po anglo-francouzské intervenci, je toho nejhorší ukázkou. Tady je původ migrační krize, damned Fukuyama!

Je evidentní, že EU potřebuje nové vedení. Jean-Claude Juncker všechny baví svým houserem, a já bych chtěl mít ve sklepě ta vína, která mu ischias přivodila. Bohužel, mezitím se ale všichni diví, proč už sto osmdesátý osmý summit končí ujištěním, že Evropa musí chránit svoje hranice, když už to roky tuší i čtenáři Parlamentních listů.

EU je velký, těžkopádný podnik, manažeři jsou v něm odměňováni za loajalitu a ne za výkon, ale pořád to je nejlepší firma v dosahu a i tam už nastupuje nová generace, která se bude chtít předvést a posune věci správným směrem. Nakonec to bude dobré.

Je třeba uchovat si kritické myšlení a jenom neřvat na druhé zpoza nějaké barikády. Nekňourejme tedy a nepropadejme panice. Spoustě lidem se to hodí a dá se z toho třískat politický kapitál, ale pravda je důležitější a optimismus a práce je jediné, co nás povede kupředu. Ti z vás, kdo mají děti, to určitě vidí stejně.