ČSSD se dnes nachází ve stavu téměř srovnatelném s tím, v němž se nacházela v roce 1948, kdy zradila vlastní hodnoty, převážnou část svých voličů a demokracii jako takovou vstupem do vlády se svým úhlavním nepřítelem, který se tvářil jako spojenec. „Analogie je přesná i v tom, že tenkrát stejně jako dnes byla ČSSD řízena zvnějšku. Tehdy se změnila v apendix KSČM, dnes je řízena z Hradu a z Agrofertu,“ uvedl novinář.

Probíhá tu vlastně demontáž demokracie a sociální demokracije při ní asistuje, míní Patočka. „Velkoústé ‚argumenty‘, které zaznívaly během hlasování v referendu, znějí jako chatrné záminky. ČSSD tu řeší Babišovy a Zemanovy problémy,“ zdůraznil s tím, že odpovědnost za stát bylo možné totiž vyjádřit jediným způsobem, a to odmítnutím podílu na vládě se silami, které ohrožují jeho základy.

Poukázal také na to, že z elementárních požadavků se nepodařilo prosadit nic. „Neprosadilo se, aby ve vládě nebyl trestně stíhaný Babiš, neprosadilo se, aby z funkcí ve Sněmovně byli odvoláni rasisté tvořící reálnou součást sněmovní většiny Agrofertu. Jak se asi bude ČSSD naslouchat teď, když už ji nikdo k ničemu nepotřebuje?“ ptal se Patočka, podle kterého pokračuje klam, v jehož rámci Hamáčkovo vedení předstírá, že jediným problémem minulého vládního angažmá ČSSD bylo personální obsazení.

„Jestli nyní Jan Hamáček tvrdí, že něco bude dnes jinak než u minulého vládního angažmá, skýtá tragikomický obraz člověka, jenž jsa pozřen krokodýlem, holedbá se, že ho uloví,“ řekl novinář s tím, že dnes se věci mají tak, že Zeman i Babiš mají v ČSSD své lidi, a ona de facto vykonává jejich vůli.

Vstup do koalice s ANO má však podle Patočky svou vnitřní logiku. „V ČSSD po prohraných volbách získala na vrchu vrstva okresních ‚Faltýnků‘: charakterově pokřivených prospěchářů, kteří nehledají a nikdy nehledali cestu k uskutečnění sociálnědemokratických ideálů, ale jen k uskutečnění svých osobních zájmů,“ uvedl s tím, že po volebním debaklu se prý také obávají, že značka ČSSD už nebude spolehlivým výtahem.

Druhý proud dnešního vedení ČSSD pak prý tvoří idealisté zemanovského typu jako Foldyna, kteří chtějí ze strany učinit součást s Ruskem a Čínou koketující, o prolhaná média opřené společenské aliance odmítající evropskou liberální demokracii. Se sociální demokracií.

„Nejodpudivějšího zjevu v současném vedení ČSSD si ale v těžké konkurenci pro sebe vydobývá Miroslav Poche, který na sjezdu v kuloárech všechny ujišťoval, že vstup do Babišovy vlády je vyloučen, ale dnes za něj horem dolem bojuje, protože se vidí v Černínském paláci a v mocibažné touze veřejně šlape po svých sociálnědemokratických názorech, aby si udobřil hradní obludu,“ připomněl Patočka a zmínil, že ač to nyní popírá, se Miroslav Poche zastával uprchlíků: tak jako každý slušný evropský sociální demokrat. „Bože, jak se někdo vůbec může takhle sebezohavovat?“ povdechl si.

Pravdou zůstavá, že dnes už v ČSSD Babišovi nebrání nikdo nijak v ničem, míní Patočka. „Babiš navíc od voleb se Zemanovým dobrozdáním za kulisami systematicky pracoval na ovládnutí bezpečnostních sborů a také na ovládnutí či alespoň paralyzaci veřejnoprávních médií. Svými lidmi obsazuje všechny pozice, k nimž mu kontrola exekutivy dává přístup. Opakujeme, že je to ústavní puč, protože Parlament Babišovi k ničemu takovému nedal mandát,“ napsal novinář, který je přesvědčen o tom, že je selháním parlamentní opozice, že proti tomu nebojuje cestami občanské neposlušnosti a že nedeklaruje úmysl vyvodit ze současného obcházení ústavy, jak vůči Babišovi, tak vůči Zemanovi trestní odpovědnost.

„Dnešní zdecimovanou ČSSD Zeman a Babiš ale používají už jen jako štětku, která má jejich demontáž demokratických základů státu,“ zdůraznil.

Aby se ukázalo, zda je ČSSD už mrtvá, je podle Patočkových slov potřeba počkat ještě do voleb a příštího sjezdu. Je také toho názoru, že vzhledem ke stavu, v němž se sociální demokracie nalézá, je ale vlastně paradoxně správné, že do vlády vstupuje. „Nedávalo by totiž smysl, když od sjezdu ovládá stranu aliance oportunistů a zemanovců, aby se neúčastnila vlády, do níž svou pokřivenou náturou patří,“ řekl.

Jako další důvod uvedl, že pokud by takzvané referendum rozhodlo o setrvání mimo vládu, bylo by to primárně z důvodů obav místních a regionálních struktur z masakru, jenž stranu v koalici s Babišem čeká v podzimních volbách; nikoli z důvodů principiálních. „A pokud by zůstala strana mimo vládu, trval by v ní spor, kdo nese odpovědnost za příští nezdary,“ je si jistý.

Poslední naděje sociální demokracie podle jeho slov spočívá v tom, že jí to voliči spočítají v podzimních volbách. „ČSSD dávno rezignovala na zásady politické racionality, na to, aby se její politika řídila poznáním věcného stavu a programovými východisky. Jedině proto může blouznit o absurdních protilidových projektech, jako jsou přesun brněnského nádraží či nové jaderné bloky,“ řekl s tím, že jedině proto si nechala vnutit tmářskou protiuprchlickou rétoriku či stranickou družbu s čínskými komunisty.

Pokud voliči tuto obludnou zkorumpovanou, nacionálně-socialistickou tvář ČSSD v podzimních volbách odmítnou, a to tak, že se strana v některých statutárních městech propadne pod pět procent, snad by ji to ještě mohlo přivést k rozumu.

Původní zdroj ZDE.

„Má-li mít ČSSD ještě naději, museli by se jí po příštím sjezdu ujmout lidé, kteří výrazně uspějí proti celkovému trendu decimace v komunálních a senátních volbách. A musela by se vrátit k tomu, co v principu zastávala v letech 1878 až 2017,“ dodal s tím, že stane-li se to, či ne, budeme vědět už po podzimních volbách. „Pokud by i po nich měla zůstat Zemanovou a Babišovou loutkou, přijde čas založit novou stranu zastupující u nás hlas evropské demokratické levice,“ uzavřel.