Připomínku tohoto dne mají v Milovicích, kde mají dokonce náměstí 30. června. „30. červen je snad jediné porevoluční datum, které proniklo do názvů náměstí či ulic. Že znáte ulice 17. listopadu? Ale ty se tak jmenují už z komunismu na paměť nacistické perzekuce studentů. Kdežto 30. červen je datum ryze porevoluční,“ všímá si Petráček. Tento den se již několik let slaví také jako Den ozbrojených sil na paměť vzniku první československé jednotky ve Francii v červnu 1918. 

O den později, 1. července 1991, zanikl vojenský pakt Varšavská smlouva. „Ty události je užitečné si osvěžovat. Více než výročí nějaké historické nevyhnutelnosti připomínají měnící se atmosféru. Že dnes už by to tak snadno nešlo. Že okno té využité dějinné šance se zavřelo dříve, než jsme si byli před 25 lety ochotni myslet,“ sděluje Petráček. A zamýšlí se nad tím, co sovětská okupace říká těm, kteří si před 25 lety hráli na pískovišti nebo ještě nebyli na světě. „Pak bychom možná lépe porozuměli tomu, proč tolik lidí na webu hází do jednoho pytle roli Sovětského svazu a USA. Ale to jsme v rovině ‚kdyby‘,“ řekl.

„Ale víte vůbec, že Milovice jsou nejmladším městem v zemi? Průměrný věk tu činí 28 let. A průměrná plodnost na jednu ženu činí 2,07 dítěte. Milovice jsou jediným městem u nás schopným zajistit prostou reprodukci obyvatel. Kdybychom si chtěli ušetřit starosti s důchodovou reformou a migrací, celá republika by se musela demograficky chovat jako Milovice,“ podotkl také Petráček s tím, že Milovice jsou jedním z mála příkladů úspěšné vnitřní kolonizace. 

Závěrem se Petráček zaměřil na tezi, že po roce 1989 Západ podrazil Rusko tím, že ho vytěsnil ze hry a poškodil jeho oprávněné zájmy. „Kdo hájí tezi o podrazu Západu na Rusko, hájí svět v podobě sfér vlivů a pomíjí roli svobodných rozhodnutí. Třeba fakt, že státy od Československa přes Estonsko až po Ukrajinu se svobodně rozhodly žít bez vlivového dozoru Moskvy. Že v 90. letech se ta idea dala uskutečnit. Ale že dnes už by to nešlo,“ říká s tím, že podle jeho názoru v současné době vidíme spíš než podraz Západu na Moskvu ústup Západu a postup Ruska, jeho revanše za údajné ponížení.

„Putinovo Rusko je zemí, která projev svobodné vůle jiných cítí jako vlastní ponížení. Zemí, která ten pocit opírá o sílu. Zemí, kde vládu nebrzdí opozice. A teď si odpovězte na řečnickou otázku: Stáhla by taková země své vojáky z Česka? Dopustila by ztrátu vlivu bez náhrady? Je módou posmívat se Michaelu Kocábovi, že působí jako z Marsu. Ale právě z dnešního pohledu je třeba ocenit jeho roli před 25 lety. Stažení sovětské armády působí jako zázrak, který by se nemohl opakovat ani náhodou. A tolik lidí by mělo pro tu nemožnost pochopení,“ uzavřel komentátor.