Na otázku, zdali by také naplánoval cestu na Tchaj-wan jako šéf Senátu Miloš Vystrčil, pokud by se stal senátorem, odpověděl. „Já samozřejmě cestu plánuju, ale do jižních Čech a na Vysočinu. Tchaj-wan pro mne kouzlo nemá. Nezlobte se. Já jsem národovec, vlastenec. Miluju ten kus země, který se jmenuje jižní Čechy.“

„Když jsem byl ministrem, tak kam jsem jel já do zahraničí? Ke svému nejbližšímu sousedovi do Rakouska. Máme historické vazby. Je zajímavé, že jsem tam byl jako první ministr kultury vůbec, protože ti ostatní jezdili do Argentiny a podobně. Ale pro nás je důležitější to Rakousko,“ vzpomínal Jandák.

„Nerad už jezdím poslední dobou do světa. Ať už je to Tchaj-wan, nebo Čína lidová, celý svět je v nějaké křeči, a proto se držím doma. A chtěl bych dělat všechno pro to, aby tady byl pořád klid a pohoda, která zatím ještě je,“ dodal ještě.

K senátorské volební kampani Jandák řekl: „Já už jsem k dnešnímu dni projel okolo sto dvaceti obcí a měst, protože já mám takovej pocit, že člověk když se o něco uchází u někoho, a já se ucházím u občanů, tak je musím nějak oslovit, ukázat se jim a říct, jsem tady, kdybyste cokoliv potřebovali, a vypadám takhle, můžete si sáhnout.“  

O svém angažmá v politice a o tom, čemu by se chtěl v Senátu věnovat, Vítězslav Jandák řekl: „Víte, co je zajímavé, já jsem celou dobu svého politického života ve Sněmovně byl tlačen do kultury, ale mě vždycky bavilo zemědělství. Protože to je otázka soběstačnosti,“ a dodal: „Není důležitý počet divadel, ale kolik budeme mít hovězího a vepřového, jestli budeme soběstační, protože my nevíme, co se ve světě stane za čas.“

Jandák by také prý chtěl, aby byli čeští občané zrovnoprávněni s občany západních států v otázce potravin: „Jak je možný, že ten Senát, který tady bojuje v Číně za svobodu, nezajímá, že lidi tady žerou něco horšího než ten Němec, Belgičan nebo Nizozemec.“