Dejdar v rozhovoru pro iDnes uvedl, že divadelnictví je ohrožené řemeslo a umělci podle něho finanční rezervy nemají, i když se to mylně předpokládá. „Je hromada lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě. Kdyby někdo věděl, jaká je divadelní mzda, tak by za to nejspíš pracovat nešel,“ uvedl a dodal, že v divadle jsou dopoledne, odpoledne, večer, do noci a gáže jsou podprůměrné, nemluvě o víkendech a svátcích.

Povolání, které jim mzdově odpovídá, jsou prý uklízečky. „Ty tarify, podle nichž jsme vypláceni, jsou staré snad třicet let. Jsme ve stejné platové kategorii jako uklízečky, přestože všichni máme vysokou školu a máme za sebou desítky let praxe. Hned tak někdo by to dělat nechtěl,“ vysvětlil v rozhovoru. Herci to kompenzují tím, že toho dělají víc. „Zaplať pánbůh za všechny seriály, které se ještě točí a kterých je poměrně hodně, takže se dostane i na lidi mimo pražská divadla. Dřív to tak nebývalo…“ poděkoval.

Právě kvůli tomu, že herci nejsou zdaleka tak bohatí, ho znepokojuje štvaní proti nim. „Bylo by dobré, kdyby také někdo pojmenoval druhou stránku umělecké profese. Štvát lidi proti umělecké sféře, to tu bylo už za bolševika. Myslím si, že kdyby si to někteří v rámci ‚Výměny profesí‘ na týden vyzkoušeli, mnozí by nejspíš ve svých soudech prohlédli. Názor typu ‚ať se jdou herci pást‘, je trochu primitivní soud,“ řekl.