„Není možné říkat věřícím, že Bůh je nabádá, aby volili tímto způsobem. Nemyslím si, že z křesťanského pohledu existuje v referendu o budoucnosti země v EU jedna správná možnost volby,“ tvrdí Welby a přiznává, že téma je natolik politicky citlivé, že dlouho váhal, jestli se má do veřejné diskuse také osobně vložit. „Diskuse by se měla vést také o tom, čeho se bojíme. Strach je naprosto legitimní emoce. Strach z toho, co bude následovat po vystoupení či naopak při setrvání v EÜ,“ míní Welby a vyjadřuje se ke stávající veřejné diskusi značně kriticky.

„V diskusi postrádám vize a uvažování o několik tahů dopředu. Zastánci ani odpůrci setrvání Velké Británie v Evropské unii nenabízejí ucelený pohled na to, co by obě možnosti pro naši zemi znamenaly v horizontu příštích několika let,“ konstatuje Welby s tím, že veřejná diskuse předcházející červnovému referendu by se neměla soustředit jen na samotnou Velkou Británii, ale měla by být vedena v celoevropském kontextu. „Případné vystoupení země z EU by se nedotklo pouze Britů, ale celého kontinentu,“ argumentuje Welby.

Arcibiskup z Canterbury patří také k velkým kritikům britské vlády a jejího vztahu k migrační krizi. Oceňuje sice finanční pomoc vlády v uprchlických táborech, ale přijetí 20 000 syrských uprchlíků považuje za nedostatečné. Už jenom ve srovnání  s Německem, které doposud přijalo přes milion uprchlíků. „Vláda odvádí v uprchlických táborech na Blízkém východě opravdu dobrou práci. To však vzbuzuje otázku, jestli bychom si stejně nemohli počínat i doma?“ míní Welby, ale zároveň dodává, že si je vědom složitosti problému. „Debata kolem uprchlíků a migrace společnost hluboce rozděluje.“

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

Nálepkování odpůrců přijímání uprchlíků za rasisty však Welby rezolutně odmítá a považuje něco takového přímo za ostudné. „Strach má v době tak rozsáhlé krize logicky své místo. Však se také jedná o jedno z největších přesídlení lidstva v jeho historii. Jde o obrovské počty lidí. Pociťovat jisté znepokojení nad tím vším považuje za velmi rozumné. Panují oprávněné obavy nad tím, kde ti lidé budou bydlet, jak budou pracovat a jakým způsobem se dokážou integrovat v naší společnosti. Musíme těmto připomínkám naslouchat a snažit se vše řešit ke spokojenosti obou stran.“

Welby v loňském roce podpořil rozhodnutí britské vlády vstoupit po boku Spojených států do občanské války v Sýrii. „Pokud je však vojenská akce primárním nástrojem řešení konfliktu, je celá operace předem odsouzena k nezdaru. Náboženskému extremismu je třeba čelit i na ideologické a teologické úrovni. Probíhající konflikt se od těch předešlých značně liší, protože má významné teologické aspekty. Na mezinárodní úrovni musíme konfrontovat ty státy, které rozvoj extremismu a násilí podporují, což je například Saúdská Arábie,“ soudí Welby.

Za klíčové považuje arcibiskup z Canterbury také hájení židovsko-křesťanských tradic uvnitř samotné Velké Británie. „A to bez obav, aby za hájení těchto hodnot byl někdo obviňován z páchání trestného činu. Na první pohled musí být zřejmé, co je správné a co již není možné akceptovat. V žádném případě nad tím nemůžeme zavírat oči. My sami si musíme být v prvé řadě jistí historickým odkazem židovsko-křesťanského dědictví. Ať už jsme věřící či nikoli. Není nic špatného na tom být hrdý na svoji kulturu,“ nabádá Welby a dodává, že striktní oddělení náboženského a světského života v praxi nefunguje. „V některých částech Evropy se o to pokusili, ale v praxi to prostě nefunguje.“