„Podle této dohody má být každý ilegální migrant z Turecka do Řecka vrácen, a pokud by se jednalo o státního příslušníka Sýrie, byl by za něho dopraven do EU oficiálně uprchlík jiný, přímo ze Sýrie nebo z uprchlických táborů v regionu. Za příslib tohoto mechanismu EU platí Turecku souhrnnou částku ve výši 6 mld. €,“ popsal dohodu Sechter.

Dohoda je podle něj z pohledu diplomacie zvláštní ze tří důvodů. „Připravila ji pro německou vládu nevládní organizace Evropská stabilizační iniciativa, ESI, nikoliv vládní úřady a Evropská rada či Evropská komise. Nikdy v praxi nefungovala. Lidé, kteří zaplatili převaděčům a dostali se až do Řecka, zůstali v řeckých uprchlických táborech, jejich žádosti, pokud je vůbec podali, se v Řecku nezpracovávaly a mnozí byli dopraveni různým způsobem na pevninskou část Řecka. Vráceno do Turecka podle dohody bylo jen necelých 2 000 migrantů, z toho jen zlomek Syřanů. Dostal-li se migrant do Řecka, zůstal už v EU, protože návratová politika a ochrana vnější hranice neexistovaly. V roce 2013 nebyla podána ani jedna žádost, v Itálii mizivý počet, o azyl a Řecko nemělo ani funkční úřad, který by se býval mohl žádostí zabývat. Co funguje, je ochrana vnějších hranic, pomoc státům na tzv. balkánské trase, spolupráce středoevropských států, Rakouska se státy jihovýchodní Evropy, pomoc uprchlíkům přímo v zemích, kde jsou krize (Sýrie) nebo kde jsou Syřané v táborech (Jordánsko, Turecko), praktická spolupráce a dohody s Libyí, resp. s libyjskou pobřežní stráží,“ popsal Sechter.