Ředitelka školy Ivanka Kohoutová se přitom domnívá, že bez temperamentního vstupu veřejné ochránkyně práv by žádná kauza nevznikla. Takto se jedna z dívek domáhá šedesáti tisíc korun odškodného a omluvy navrch.

Vše začalo v červnu 2013. Tehdy do školy přišly dvě dívky z imigrantských rodin a ptaly se na možnosti studia. Vše prý probíhalo v klidu, byly přijaty a informovány o podmínkách studia. „To jednání bylo příjemné, přišlo nám fajn, že se dívky chtějí integrovat a získat vzdělání, aby měly práci,“ říká dokonce ředitelka.

Jenže na začátku školního roku prý bylo vše úplně jinak. Obě dívky slíbily, že přinesou do ředitelny potřebné doklady, které předtím neodevzdaly. Když nepřicházely, nechala je ředitelka vyvolat školním rozhlasem, po čemž prý následovala scéna, kterou ředitelka nepamatuje. „Ona sem přilétla, chovala se agresivně, dupala nohou a opakovala, že nebude chodit,“ líčí. Pak prý vyběhla z ředitelny a rozjela kauzu.

Ta nabrala úplně jiné obrátky, když do věci vstoupila Česká školní inspekce a posléze ombudsmanka Šabatová. Vše skončilo podáním žaloby na školu. Ředitelka upozorňuje, že téma zákazu nošení šátku, ze kterého Šabatová udělala hlavní diskriminační klacek, se v roce 2013 se studentkou vůbec neřešilo, objevilo se až dodatečně, když začala na školu útočit přes úřady.

„S tím, že důvodem byl šátek, přišla především ombudsmanka. Nebýt paní Šabatové, tak zřejmě žádná žaloba nebyla podána,“ dodává ředitelka. Sama prý při pohovoru u dívky nezjišťovala ani jakého je vyznání, jako to nedělá u žádného uchazeče o studium.

Jediné, co z jejího pohledu bylo v nepořádku, kromě nezájmu studentky o studium, prý byly nedoložené doklady o předchozím vzdělání. Ředitelka upozorňuje, že ačkoliv ombudsmanka operuje antidiskriminačním zákonem, tak proti němu stojí na stejné úrovni jiné normy, například školský zákon, které se rovněž musejí dodržovat. „Vůbec se nebralo v potaz, že jsme zdravotnická škola, že máme svá specifika, že učíme praxi ve zdravotnických zařízeních,“ upozorňuje.

Nevěří však, že by kauza skončila před soudem, kdyby do ní horlivě nevstoupila ombudsmanka Šabatová. „Stala jsem se jakýmsi pranýřovaným obětním beránkem, aby se tu otevřela kauza, na niž určití lidé čekali,“ myslí si.

Deník Blesk následně vyzpovídal dvě studentky školy, které potvrdily, že se na škole s žádnou šikanou či diskriminací nikdy nesetkaly. Ve škole prý normálně studují zástupci nejrůznějších menšin, ať národnostních nebo sexuálních. Pokud jde o zákaz nošení muslimských hidžábů na praxi, upozornila jedna ze studentek, že podobná omezení dobrovolně podstupují všechny studentky. „Na praxi musíme mít sepnuté vlasy, nesmíme mít gelové nehty, nesmíme být příliš nalíčené, nemůžeme mít žádné cinkavé naušnice,“ vyjmenovává.