V dalším dílu Odpovědí od plic, třídílného seriálu Hasičského záchranného sboru Karlovarského kraje, vypovídá o tamní situaci policista Tomáš Eisenkolb. V současnosti je zařazen v týmu krizové intervence a právě tyto služby poskytuje v Karlovarské krajské nemocnici zdravotníkům, lékařům i pacientům.

Vysvětlil, že krizová intervence byla zřízena pro přímé účastníky tragických událostí jako např. nehody nebo vraždy. A v listopadu minulého roku byli požádáni, zda by tyto služby byli schopní poskytnout pro nemocniční personál. „Největší problém je, že obecně zdravotnický personál nebyl zvyklý na tak časté umírání, jaké v Karlovarské krajské nemocnici je. Pokud máte oddělení, kde vám za rok zemřou tři pacienti a najednou máte oddělení, kde za víkend zemře 4 nebo 5 lidí, tak na ten personál a zdravotníky je to obrovská emocionální zátěž, oni s tímhle nikdy nepracovali, s tím faktem toho umírání, nebyli na to zvyklí," říká Eisenkolb. Zdravotníci si dle jeho zkušeností nejčastěji kladou otázku, zda udělali vše, co bylo možné, případně zda nemohli udělat něco víc.

I pro pacienty je situace náročná. Zatímco někteří jsou v nemocnici týden, jiní v ní leží tři týdny nebo měsíc. A i když by už chtěli být zdraví, jejich vývoj se nelepší a pacienti pak upadají do těžkých psychických stavů. „Vedle toho máte třeba dalšího pacienta a ten třeba umírá. A on tam vidí tu míru toho stresu. Bojí se, obecně se lidé bojí smrti. A když vedle vás umírá člověk, co přenese to umírání na toho pacienta, který je vedle? Nic dobrého, ten psychický stav se může mnohonásobně zhoršit," varoval, že takové stavy pak mohou vést k posttraumatické stresové poruše.