Zřejmě definitivně ji pozbyl, když nabídl české veřejnosti bunkry. Tím zřejmě na nějaký čas skončilo jeho mediální angažmá. 

Současně s tím se objevil i jeho možný nástupce.

Na „expertní scéně“ se od začátku války na Ukrajině etabluje bývalý poradce z Ministerstva obrany a pilot Milan Mikulecký. Jeho projev je mnohem uhlazenější a jasně prozápadní. Dokáže si ale protiřečit, jak si PL opakovaně všimly. 

Česká televize, Český rozhlas, TV Nova, Aktuálně, Novinky, iDnes.

Média začala od letošního jara dávat prostor Mikuleckému, kterého představují jako analytika, bezpečnostního experta, a který se vyjadřuje k průběhu a důvodům války na Ukrajině i k otázkám rozvoje Armády České republiky. Zastává jednoznačně prozápadní postoje, byť si tu a tam neodpustí výčitky, že ruskou agresi umožnila laxnost a nedůslednost Západu nebo závislost na Rusku a jeho zdrojích.

Například slovenskému deníku SME začátkem května řekl, že se západní politici snaží „očistit svědomí“ výzvami ke vstupu Ukrajiny do NATO a do EU, protože „svým způsobem ruskou agresi umožnili“. 

To je poměrně závažné obvinění.

Západ obchodoval a obchoduje s Ruskem a závislost na tamních surovinách jako strategickou chybu si uvědomuje a platí za ni vysoké ceny. Odpověď západních zemí na ruskou agresi ovšem byla zcela jednoznačná. A to včetně představitelů Maďarska, Německa nebo Francie, kteří jsou zmiňováni v souvislosti se snahami o jakýsi appeasement s Putinem.

Tento a podobné Mikuleckého výroky lze ovšem přičíst mediálním zkratkám, i když je otázkou, odkud se bere jeho ambice se k tomu vyjadřovat – nebyl diplomatem, nepůsobí v akademické sféře a do letošního jara o jeho geopolitických analýzách nikdo neslyšel.

Stíhačky…

Co zarazí ještě víc, jsou jeho výroky týkající se modernizace výzbroje Armády České republiky. Jako poradce na Ministerstvu obrany v letech 2013–2018 o tom jistě leccos ví, a je otázkou, zda je dnes nezávislým komentátorem, nebo zda náhodou skrytě neprosazuje řešení, jež vyhovují konkrétním dodavatelům.

V květnovém článku iDnes.cz se vyslovil jednoznačně proti možnému nákupu amerických stíhaček F-35 s tím, že výhodnější by pro Českou republiku bylo převzetí a modernizace stávajících letounů. Je to možnost a byl by to relevantní názor. O pět dní později ale jako bezpečnostní analytik a poradce pro Aktuálně.cz pochválil Finsko za to, že se rozhodlo pro „supermoderní víceúčelové stíhačky páté generace F-35 – budou mít tedy jedno z nejsilnějších a nejmodernějších letectev v Evropě“. 

Při vyslovení kterého z postojů byl Mikulecký nezávislým hodnotitelem žádoucího vývoje schopností ozbrojených sil v Evropě? A proč přeje Finům nejsilnější letectvo, zatímco Česká republika se má spokojit se starými letouny 4. generace?

Dalším oblíbeným tématem médií, k nimž si odborníka Mikuleckého zvou, jsou tanky. Ve stejném článku, kde se vyslovil pro švédské stíhačky, řekl, že se mu „nezamlouvá nákup německých tanků Leopard 2A4“. Pomineme, že verzi 2A4 Česká republika v plánu nakoupit nemá, dostane je darem.

Mikuleckému by se více líbily americké Abramsy. A to proto, že v rámci zahraničních misí spolupracuje AČR údajně „zejména s Američany“. Tedy stíhačky můžeme mít švédské, ale tanky bychom měli mít americké. Přitom velkým zahraničním misím, jako byla ta v Iráku nebo v Afghánistánu, odzvonilo. Ukrajinská válka je jasný argument o teritoriální obraně.

A právě pro obranu českého území a území spojenců je určena naše 7. brigáda, která má tanky dostat. Těžko si představit, že by je bylo třeba vozit do Afghánistánu nebo na Blízký východ. Zato je jasné, že tato jednotka bude úzce spolupracovat s evropskými armádami, a u nich ve výzbroji jednoznačně převažuje Leopard 2.

I kdyby mělo na velkou zahraniční misi dojít, své Leopardy 2 v Afghánistánu provozovala například Kanada. Ta přímo s Američany sousedí. A samozřejmě s nimi spolupracuje. Lze asi bez přehánění konstatovat, že Mikuleckého argumenty v těchto otázkách nejsou konzistentní, ani podložené.

Kdo vlastně je?

V letech 1995 až 1998 působil jako asistent generálního ředitele odboru vnějších vztahů investiční skupiny CIMEX HOLDING, poté radil zahraničním investorům při nákupech a restrukturalizaci firem v ČR. Od roku 2007 se jako ředitel pro východní Evropu ve firmě Sky Invest Technology měl podílet mj. na revitalizaci letiště Letňany v Praze.

U posledně jmenované společnosti je problém se zorientovat v nepřehledné majetkové struktuře. Zmíněná „revitalizace“ přitom bezmála skončila zastavěním letiště bytovou čtvrtí, což bylo záměrem nového nabyvatele, skupiny PPF, které Mikulecký prodal klíčové pozemky. Že k tomu dosud nedošlo, za to letiště vděčí statutu chráněného území s výskytem sysla obecného.

Za Martina Stropnického se Mikulecký stal poradcem pro průmyslovou spolupráci na Ministerstvu obrany. Odsud odešel po pěti letech, když mu nebyla udělena bezpečnostní prověrka. Spekuluje se přitom o jeho vazbách na ruské a běloruské podnikatelské kruhy (v letech 1999 a 2000 působil jako jednatel kosmetické společnosti Synchroline Czech vlastněnou Rusy a Bělorusy).

Otazníky jsou také kolem jeho skutečného vzdělání. Na síti LinkedIn píše, že má střední školu v oboru reklamní a umělecké tvorby. A ještě větší otazníky se vznášejí nad tím, jak se stalo, že se tak rychle prosadil v mediálním mainstreamu. Je pravděpodobné, že se to časem dozvíme. Až půjde o konkrétní řešení konkrétních armádních zakázek, komentáře analytika Mikuleckého v prospěch toho či onoho řešení pravdu odhalí.