Je jen otázka, kdy a jak se toto poškození projeví. Z tohoto úhlu pohledu jsou všechny diskuse obhajující limitní dávky záření vedeny proti zájmu pacienta. Limitní dávka pouze znamená, kolik je lidský organismus schopen unést v rámci kompromisu, nádor zničím, ale… V době, kdy medicína neměla na vybranou, je takový kompromis pochopitelný, teď je tu ale možnost, která riziko poškození budoucího zdraví pacienta snižuje.

Jak vysvětluje hlavní fyzik PTC Vladimír Vondráček: „Při ozařování nádorů je část energie vždy dodána i mimo vlastní cílovou oblast. Pro hluboko uložené nádory je zřejmé, že záření se musí k nádoru dostat skrz zdravou tkáň. V radioterapii je tedy vždy nutné vyvážit přínos dodání vysokých dávek do tumoru (a tím jeho efektivní eliminaci) a riziko vzniku nežádoucích účinků v okolních, rovněž ozářených tkáních. Zde právě přichází ke slovu protonová radioterapie, jejíž hlavní výhodou je minimální možné ozáření zdravých struktur v okolí cílového objemu.“ 

A jak tedy pracuje fotonové záření, aby mohlo zničit nádor? Podle vysvětlení šéfa fyziků PTC: „…je standardně používané fotonové záření tělem pacienta postupně zeslabováno – při použití jednoho směru ozařování je nejvyšší dávka deponována pod povrchem a následně je svazek postupně zeslabován. Čím hlouběji je nádor uložen, tím nižší je relativní efektivita ozáření, z toho důvodu je fotonové ozáření vždy kombinováno z řady různých směrů, aby byl tento nežádoucí efekt co nejvíce eliminován. Dalším efektem při použití fotonového záření, kterému se nelze vyhnout, je ozáření tkání ležících ve směru ozařování i za cílovým objemem, tedy za nádorem. Důvodem je opět to, že fotonový svazek je pouze zeslaben, energii tedy předává dále i po průchodu nádorem. Naproti tomu protonový svazek za cílovou oblast nedosahuje, protony zastaví ve zvoleném místě. Než do tohoto místa doletí, předávají energii (a tím deponují dávku) i do zdravých tkání, ovšem v míře výrazně menší než v případě fotonů. Výsledkem je nižší integrální dávka pacientovi než v případě fotonového ozáření. Díky špičkové technologii tužkového skenování protonovým svazkem je pak možno velmi detailně tvarovat dávkovou distribuci v okolí cílového objemu a chránit zdravé tkáně i v těsné blízkosti nádoru.“

A zde se právě nachází onen zakopaný pes. Pokročilé techniky fotonové radioterapie jsou schopné samozřejmě také ozářit příslušný cílový objem do patřičné dávky a zajistit tak kontrolu nad nádorem, co však nedokáží, je právě zamezit dodání dávky do zdravých tkání v ozařované oblasti. Alespoň zbytková část energie je do zdravých oblastí vždy dodána. Proto vstupuje na scénu zaklínadlo v podobě tzv. limitních dávek na kritické orgány. Pro příslušný orgán se ale jedná o dávku, při jejímž překročení roste riziko nežádoucího účinku nad akceptovatelnou mez. V žádném případě to tedy neznamená, že nepřekročení této hranice s sebou žádné riziko nenese! Riziko poškození je pouze akceptováno jako nutné zlo, které s sebou nese zničení nádoru pomocí ozáření.

A jak dále upozorňuje Mgr. Vladimír Vondráček: „Pravděpodobnostní charakter, který tyto limitní dávky mají, dává poněkud falešný pocit jistoty. Jestliže je nepřekročení limitní dávky spojeno s rizikem vzniku nežádoucího účinku menším než 5 %, je tento fakt optimisticky interpretován jako 95% pravděpodobnost, že se nic nestane. Ve skutečnosti to ovšem znamená, že z tisíce takto ozářených pacientů se jich padesát příslušného nežádoucího účinku skutečně dočká. A jak je uvedeno výše, jedná se o kritické orgány. Navíc příslušné riziko roste s časem, tedy čím déle pacient po ozáření žije, tím je vyšší i pravděpodobnost vzniku onoho účinku. Jak je zmíněno výše, protonové ozáření dokáže ozářit nádor tak, že do příslušného kritického orgánu není dodána žádná dávka. A nulová dávka znamená zároveň i nulové riziko vzniku nežádoucího účinku. Žádný pacient ze sta se tedy tohoto účinku nikdy nedočká!“

Radioterapie je léčba, kdy každý jednotlivý případ vyžaduje individuální posouzení a pečlivé zhodnocení, jaký způsob ozáření je pro daného pacienta nejlepší. Rozhodování by ale v žádném případě nemělo být ovlivněno tvrzením, že limitní dávka = bezpečná dávka, které nejen že neplatí, ale hlavně k vyloučení rizika nežádoucího ozáření existuje bezpečnější a relativně snadno dostupná léčba – protonová terapie.