O Senátu Parlamentu ČR se nyní vzhledem k situaci kolem prezidenta republiky a kolem aktivit senátorů a předsedy Senátu hodně mluví. Mimo jiné se slaví 25. výročí faktického ustavení Senátu. Šídlo připomíná, že Senát máme zakotven v Ústavě už od jejího přijetí od roku 1992.

Ocitoval slova exprezidenta Václava Klause z jeho sobotního rozhovoru v Mladé frontě Dnes, kde ten uvedl, že „Senát je nešťastná instituce, nechtěné dítě a neměl v žádném případě vzniknout, vznikl pouze jako vzdor vůči Klausovi“.

Původní zdroj ZDE

A k tomu Šídlo: „Kdo si pamatuje 90. léta, ví, že Klaus byl na podzim 1992 nejsilnější český politik. Václav Havel abdikoval a byl mimo funkci, ODS zdaleka nejsilnější politickou stranou, a bez Klausova souhlasu by Ústavou neprošla ani myš,“ připomíná.

Šídlo proto zkontaktoval pamětníka české politiky Marka Bendu, který spolu se svým otcem Václavem Bendou u vzniku Ústavy také byl. „Řekl, že Klaus má vlastně pravdu. Tehdy prý svým lidem v komisi pro ústavu vydal pokyn v tom smyslu, že hlavně nemá být silný prezident. Logicky totiž předpokládal, že se jím stane Václav Havel. V takovém případě to podle Bendy bez silnějšího Senátu vlastně ani nešlo udělat,“ uvádí Šídlo.

„Když máš Senát, tak přece jen prudké změny vycházející z pohnutí mysli momentální většiny se dělají mnohem složitěji,“ zmínil nato Šídlo hlavní důvod toho, proč horní komora Parlamentu existuje.

„Senát zdržuje legislativní proces a otravuje,“ cituje, jak jej vnímají jeho kritici. Jan Dobrovský k tomu dodává: „Zaplať pánbůh, to je dobře, kdyby nezdržoval, to by se ta moc kroutila, a to by se přijímaly zákony, které by se posléze další vládou s jiným politickým směrem zase rušily,“ řekl, že by vznikl totální právní chaos.

Šídlo pak označil za „hezkou“ odpověď prvního předsedy Senátu Petra Pitharta, když hovořil o smyslu Senátu, který by někteří zrušili. „To je, jako když školník přijde za ředitelem, že by bylo potřeba sundat hasicí přístroje z chodeb, protože už dvacet let nehořelo.“

Pánové se shodli, že senátoři stojí mnohým politikům v zádech a komplikují jim jejích snahy získat moc, která jim nepřísluší. „Senát je institucí, která má s rozvahou vnímat zákonodárný proces v Poslanecké sněmovně a kontrolovat, jestli legislativní práce je v pořádku, jestli je správná a není politicky nebo ideově ‚cinknutá‘. Aby nedocházelo k tomu, že budou zákony přijímány jenom proto, aby se vládě dobře vládlo,“ dodal Dobrovský.

Především volby do Senátu mají prý vyvažující charakter. „Opakují se vždy po dvou letech a ony ty volby jsou vlastně pro spoustu voličů takovým momentem, kdy mohou vyvažovat politickou situaci nebo výsledek voleb, který se jím předtím znelíbil,“ podotkl Šídlo.

Společně se shodli na tom, že senátní volby, tedy volby vždy třetiny Senátu po dvou letech, to je princip, který je velmi důležitý. Třetina Senátu se obměňuje proto, aby nevznikla nějaká politická aliance, která by byla podobná politické náladě ve volbách sněmovních.