Nejde jen o samotné květnové výročí, což byl jen, jakkoli ohromně významný, konec jedné dějinné periody a peripetie, ale také memento cesty od zrady Československa ze strany jeho tzv. západních „spojenců“ k jeho osvobození. Cesty, která byla dlouhá a na níž stojí mnohem více milníků a podrazů než je jen – už jen občas – vzpomínaná Mnichovská konference.

Ta totiž byla jen vyvrcholením jedné zrádné etapy, a zároveň jakýmsi jejím poločasem, před ne tak časově vzdálenými dalšími konferencemi tzv. velmocí, které na naší republiku měly stejně, ne-li více, fatální dopady.

Koneckonců, jsme i dnes svědky obdobné série kombinace poručnictví a podrazů, vydávaných za strategické spojenectví. I aktéři jsou stejní jako tehdy: Německo, Francie, Británie, Itálie, USA, Turecko…Mějme to na paměti.

Jak již bylo naznačeno, v současné době, kterou můžeme charakterizovat také jako období snahy o přepisování dějin a výsledků 2. světové války, je připomínání historických faktů obzvláště důležité.

Období 2. světové války, včetně období jí předcházejícího a následujícího,  můžeme obecně hodnotit z mnoha hledisek, já tentokrát pro tuto příležitost nabízím pohled prizmatem toho,  jakým způsobem v tomto dějinném období rozhodovaly o osudu ČSR tehdejší západní mocnosti (bez toho, že by je vůbec nějak zajímal názor Čechoslováků).

Naši „spojenci“ totiž vždycky jednali o nás, bez nás, ve svůj prospěch, ale výhradně na náš účet! Jakkoliv se to snaží současná usilovná propaganda zamlžit, pravdou je, že vždycky tomu tak bylo. Připomeňme si proto ty nejdůležitější momenty období 2. světové války, doby ji předcházející – i těsně po ní následující: