Sama se tuto taktiku (zatím) nenaučila. „Spíš než abych bouchala do stolu, poslouchám argumenty druhé strany. Často mě přesvědčí a já klidně ustoupím. To může být v politice můj velký problém,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník Právo Věra Jourová.

Momentálně je zřejmě nejmocnější českou političkou – je ministryně a zároveň první místopředsedkyně druhé nejsilnější vládní strany. Více žen v politice by uvítala. „Hlavně bychom se vzájemně víc slyšeli. Někteří pánové totiž nemají uši, mají jen pusy. Takovou ženu v politice neznám. Bylo docela zábavné, když při koaličních jednáních kolegové z lidové strany - čtyři muži - bojovali za sunar bez DPH. Aspoň jedna žena by jim tam určitě slušela,“ vypráví v rozhovoru.

„Jako většina žen mám větší empatii, a tak slyším trávu růst: Cítím rozladění mezi lidmi dřív, než je patrné. Častokrát slýchám poznámky na to, jak vypadám, tedy něco, s čím mužští kolegové nejsou konfrontováni. Na druhé straně se ke mně zatím chovají docela gentlemansky,“ dodává.

Na vstupu do vysoké politiky si pochvaluje, že se ocitla mezi lidmi. Zároveň ale ztratila anonymitu. „Musím ale zaklepat, že se setkávám s pozitivními reakcemi. Po Praze jezdím tramvají nebo metrem, často ke mně přisedávají lidi a dávají se se mnou do řeči,“ popisuje Jourová.

„Jsou tři kategorie: Volil/a jsem vás a doufám, že nejste podvodníci, nevolil/a jsem ANO, ale vám fandím, a jsem zvědavý/á, co uděláte. Také jsem si vyslechla hodně rad, jak s koalicí: Nechoďte tam, spálíte se, nebo nechoďte s těmi, ale s tamtěmi… Jsou to stále milé okamžiky, ale obávám se, že to dlouho nevydrží, protože u nás politik nemůže být oblíbený. Tramvají budu stejně jezdit dál,“ dodává ministryně.