Jakl poukázal na to, že Juncker považuje nejednotu za příčinu krize a řešení vidí ve „vylepšení“ této nejednotnosti, tedy v jejím odstranění.

Podle Jakla ale různost členských zemí EU a různost jejich zájmů není tím, co by měl vrcholný úředník na jeho místě řešit nebo považovat za problém. „Je to danost, je to realita zrozená staletími vývoje. EU nikdy neměla sloužit k překonání přirozených rozdílů a zájmů, ale ke kooperaci v těch oblastech, kde ony rozdíly jsou minimální nebo nulové,“ píše Jakl.

Celý text je ZDE

Lidé jako Juncker to ale vidí jinak. „Mají představu o cílovém uspořádání a svou práci vidí v tlačení zemí a jejich obyvatel k této své cílové představě, ne v co nejlepším administrování toho, co země svým společným institucím k administrování poskytnou,“ podotýká Jakl.

Vyčítá Junckerovi, že necítí svou roli jako pověření od členských zemí, ale jako poslání shůry, o kterém má členské země přesvědčit. „Takovým lidem by členské země své pověření měly odejmout,“ vyzývá Jakl.