Úvodem Fuchs hovořil o tom, co je to liberální demokracie a jak se liší od demokracie od přívlastků. „Termín liberal naznačuje, že má jít o svobodu, tato výrazná a na první poslech pozitivní spojení mají klamat... tak už to bývá u totalitních režimů,“ zasmál se těmto slovním spojením filozof.

„Demokracie se sama o sobě zdá být úžasná hodnota politického života, ale výsada demokracie, to je trochu mýtus, ideologická nadsázka, jako že když jsme demokratičtí, tak jsme v politice ti nejlepší. To myslím, že je přehnané,“ podotkl mimo jiné.

Liberalismus v pojetí dnešních západních demokratů je podle něj posun od původního liberalismu, který tu svobodu akcentoval v protějšku k nárokům kolektivismu, ale teď se z něj stal termín, který má zajišťovat svobodu lidí k životu, který je plný štěstí a otevřený k uspokojování svých potřeb.

V kontextu toho zmínil i další variantu liberalismu, a sice levicovou: Levicová politika a svoboda, to se zrovna moc nerýmuje. Tak je tu liberalismus levicový, to je taková ta svoboda, kterou jeden z neomarxistů definoval jako svobodu represivní, tzn. že vše levicové budeme osvobozovat a prosazovat a vše, co tomu oponuje, budeme represivně potlačovat.

Ve své knize „Člověk bez duše, život bez smyslu“ napsal, že svoboda znamená takové jednání, kdy jsme za své činy zodpovědní.

Chtějí podle Fuchse lidé skutečně tu pravou svobodu, tu, která nese zodpovědnost za své vlastní činy? Nebo hledají méně obtížné alternativy? „Lidé většinou inklinují k tomu, aby si své svobody užili podle momentálních vlastních potřeb. Zvlášť ve světě, kde se životní filozofií stává materialismus, kde člověk hledí na to, jak uspokojit své tělesné potřeby,“ hovořil v souvislosti s materialismem o uspokojování egocentrickém.

„Z toho vyplývá, že dnešní člověk tu zodpovědnost, která se váže na povinnost, nebude zrovna moc vyznávat. Spíše pěstuje egoistické vášně než ctnosti, které by měly být autentickým a morálním způsobem, jak člověk má žít,“ dodává, že vliv materialismu je dnes na pozadí všeho a jako takový je velmi silný.

Došlo také na kritiku kněze a teologa Tomáše Halíka

Fuchs je také autorem úspěšné knihy „V myšlenkovém světě Tomáše Halíka: od modernismu k neomarxismu“. V ní vyzdvihuje Halíkovy znalosti z řady vědních oborů, ale také osobní šarm, společenskou obratnost, umění zaujmout i jeho neúnavnou propagaci. Nicméně zároveň uvádí, že vytříbené chování jen zakrývá mělké myšlení a šíře závěrů ještě neznamená jeho hloubku.

Byl proto vyzván, aby sám popsal, jaký je Halík filozof: „Je to tvrdé, že... ale myslím to vážně. Pokud jde o jeho filozofii, snad by se neurazil, on je pouhým epigonem, on není skutečným filozofem, který by promýšlel samostatně na vlastní zodpovědnost a pěst těžké filozofické problémy. On přebírá určitá módní řešení z toho, co novověká filozofie prosadila jako řešení, která odpovídají naší době. Čili Halík je takový modernista, který absorboval klíčové závěry novověkých filozofů, to on považuje za vývojově vyspělejší, vyzrálejší, jednoduše na to vsadil.

Ten důvod, proč se tak rozhodl, tam může být víc motivů a zájmů. Především když někdo vystoupí proti filozofickému mainstreamu, tak se automaticky dostává do nepříznivého světla, takový mainstream se zdá být jako samozřejmý a nabízí se k tomu převzetí. Halík na tuhle kartu přistoupil, aniž znal ty teorie z vlastního prozkoumání, které by mělo být kritické, tak je rovnou prosazuje jako hotová měřítka pro hodnocení ostatních,“ řekl a zmínil, že z toho plyne i Halíkova oblíbená pozice – kritika metafyziky, kterou filozof Kant označil za nesmyslnou.

V knize Fuchs o Halíkovi také píše, že je často uváděn jako příklad intelektuál, který umí dobře pracovat s mladými lidmi a přitáhnout je ke křesťanským hodnotám. Fuchs ale upozorňuje, že existuje také velká skupina mladých a vzdělaných lidí, kteří jsou zklamáni Halíkovou filozofickou povrchností a unaveni jeho podbízivým lavírováním mezi vírou a módními směry a znechuceni jeho politickou kolaborací s neomarxisty. Také jim prý vadí Halíkovo demagogické strašení fašismem.

„Důležité je, čím chce mladé zaujmout, co jim nabízí? Obrazy člověka, které neodpovídají skutečnosti. Jaký je pak výsledek? Škodíte jim, nebo jim prospíváte? Jestli takto mladé přivede ke křesťanství a realitu bude mít intelektuálně zdeformovanou, tak jim neposlouží, jen vytvoří bariéry,“ konstatoval Fuchs s tím, že „současná kultura je nahlodána protilidskými a protikřesťanskými viry“.

V rozhovoru se také dotkl prezidenta Václava Havla, jehož úmrtí jsme si v posledních dnech připomínali

Nevěřícně se smál slovům herečky Evy Holubové, která zbožně na adresu prvního českého prezidenta pravila: „Modlím se k Václavu Havlovi, řadím ho mezi patrony naší země, Evropské unie a celého světa.“ „To je nešťastný názor,“ podotkl.

A pokračoval: „Problém je v tom, že když nemáte v úctě stvořitele, tedy dárce lidských životů, když tohle mizí – a v materialistickém klimatu pro tohle není místo – tak pak přichází zbožňování věcí, lidských osob, které jsou kombinací dobrého a zlého, to nezaslouží obdiv,“ označil to za náboženskou patologii.