Úvodem se Wintr vyjadřoval k tomu, zda by on zvedl ruku pro návrh pandemického zákona. „To je velmi těžká otázka. Myslím, že novelu pandemického zákona potřebujeme, potřebujeme tento nástroj i po tom 28. únoru, zároveň potřebujeme, aby Ministerstvo zdravotnictví mělo příležitost regulovat ty hospody, další provozovny, základní a střední školy, což tedy podle té současné úpravy, jak je vykládán ten zákon o ochraně veřejného zdraví, nejde, ale je tam několik ustanovení, která vnímám jako ústavně natolik pochybná, že bych asi měl velký problém pro to v téhle podobě bez nějakých pozměňovacích návrhů hlasovat,“ zmínil Wintr.

„Jako největší problém vnímám nové písmeno n a písmeno u, kde je možné obecným mimořádným opatřením stanovit jakousi samokaranténu plošně všem lidem, kteří buď mají ten pozitivní antigenní test, nebo se vracejí ze zahraničí z nějaké rizikové oblasti, ale ta není blíže specifikovaná, co je to riziková oblast. Připadá mi, že takovéto na jednotlivce zacílené razantní omezení svobody, jako je tedy povinnost zdržovat se odděleně od ostatních osob, musí být nějakým individuálním rozhodnutím, a ne tímhletím plošným způsobem, že se to zcela vymyká z toho, jak ten pandemický zákon byl koncipován, že to omezení svobody pohybu je v nouzovém stavu a podle pandemického zákona je možné činit nějaká omezení jenom třeba nějakých těch provozoven a hromadných akcí a tak dále. Takže tohle si myslím, že je exces toho, jak ten pandemický zákon má vypadat, a s tímhletím tedy nesouhlasím,“ dodal Wintr.

Výtky ve veřejné debatě nejčastěji směřují k rozšíření okruhu toho, co vláda může omezit, k tomu, že opatření podle pandemického zákona má nově vydávat nejenom Ministerstvo zdravotnictví, ale také ministerstva obrany a vnitra. Potom také k nařizování karantén a izolací, výši pokut či k tomu, že zákon má přijít o časové ohraničení. „Není to dobrý signál. Původní řešení, že by to bylo prodlouženo do srpna 2023, bylo rozumné. Je jasné, že ještě jsme uprostřed pandemie, že je potřeba ten pandemický zákon prodloužit, ale zároveň je potřeba vnímat, že ten pandemický zákon je zcela mimořádný nástroj na mimořádnou situaci, která je časově ohraničená, a tudíž tohle mimořádné řešení, které je tak jako ústavně hraniční a je přístupné právě jenom proto, že reaguje na mimořádnou situaci, tak by mělo být tedy s omezenou platností. Pokud najednou tam to omezení zmizelo a ten zákon má platit navždy, tak je tím vysílán velmi nešťastný signál, že něco, co vnímáme jako určitý výjimečný stav, tak se má stát novou normou, a to je něco, s čím tedy nemohu souhlasit,“ zmínil Wintr.

Závěrem se Wintr vyjádřil i k možnému poslání do karantény, které by nově mohlo proběhnout po telefonu či zasláním SMS zprávy. „Tohle je problematická věc, ale tady není v podstatě žádné dobré řešení. Nejvyšší správní soud řekl, že karantény a izolace podle zákona o ochraně veřejného zdraví lze ukládat jenom správním rozhodnutím a hygienické stanice vůbec nejsou schopny v takových kvantech vydávat a doručovat správní rozhodnutí, čili v podstatě žijeme v situaci, že veškeré izolace a karantény, které byly dodneška nařízeny, tak vlastně byly nezákonné pro ten nedostatek formy. A teď tedy je několik možností, co s tím dělat: buď tedy tuhle nezákonnost provozovat nadále, což si myslím, že v právním státě není dobré. Druhý extrémní způsob by byl to, že karantény a izolace se odteď už žádné ukládat nebudou, což si myslím ale, že ta pandemická situace ještě není taková, že bychom se obešli bez těch karantén a izolací, čili tohle, co vidíme v tom návrhu pandemického zákona, je určitá snaha vyhovět tomu, co říká ústava. Ústava říká, že státní moc lze uplatňovat jenom způsobem, který stanoví zákon. Tady je popsán určitý způsob, je to v podstatě maximum možného, co jsou schopny ty hygienické stanice udělat, to znamená rozesílat SMS nebo e-maily, nebo prostě to vyřizovat typicky přes ředitele školy nebo zaměstnavatele. Já bych tam rád viděl v tom paragrafu 8a ještě určité další pojistky proti nějakému chybnému uložení karantény,“ dodal Wintr.