„Drazí přátelé, sestry a bratři v Kristu, zde na posvátném Velehradě, u televizních obrazovek i rozhlasových přijímačů. Jsme v mimořádném svatém roce milosrdenství a kde jinde bychom se měli dovolávat Božího milosrdenství než zde,“ zahájil Duka. "Zase jsme na Velehradě. Katolický týdeník vychází s titulkem: Katolické léto začíná poutí na Velehrad. O této novinové zprávě nelze pochybovat. Vy pochybujete? Ale uvědomme si také, že bez Velehradu by nebyl ani Katolický týdeník. Velehrad nám daroval písmo, tedy naši slovanští apoštolové, naši svatí Cyril a Metoděj. Připomeňme si Proglas. Nemíním tím však rozhlasovou stanici, kterou teď mnozí posloucháte, ale onu předmluvu k evangeliu svatého Cyrila Konstantina,“ sdělil také arcibiskup.

„Evangelium, to je dobrá zpráva. To není ale jen historie. To by měla být i přítomnost, z které se rodí budoucnost. Tou zprávou je Boží slovo. Pravda. Pán Ježíš o sobě tvrdí: Já jsem cesta, pravda a život. Zde na Velehradě se v minulém století několikrát rozhodovalo o našem bytí a nebytí. Zde jsme se naučili, co znamená pravda, co znamená falešná propaganda či lákavé sliby. Zde jsme se naučili komu věřit a koho odmítnout. Jak to napsal apoštol svatý Pavel, a zde se musí říkat svatý, nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem,“ pokračoval Duka.

„Víra se dovolává vždy rozumu, intelektu, ale zdravého selského rozumu, jak říkal Louis Pasteur. Pravdu nevlastníme, pravdu hledáme a ona je nám v konci darována. Odmítáme však hlasatele, který mají každý svou pravdu, kteří hlásají, že pravda vlastně neexistuje a v okamžiku, kdy se ozvete, tak jsou to jen oni, kdo má pravdu a začnou vás častovat nadávkami a všemi způsoby se pokouší vás umlčet. Evangelium, které přinesli a odevzdali učenci 9. století, svatí Cyril a Metoděj, naplňuje slova proroka Izaiáše. Poslal mne zvěstovat radostnou zprávu pokorný, obvázat jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a v den pomsty našeho Boha potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu obveselit. Oni nepatřili k elitám, kteří pohrdají druhým člověkem, lidmi práce a služby,“ podotkl.

„Zde na Velehradě se od počátku setkává moc se silou pokorného ducha. Dovolte mi, abych zde připomněl v době 700. výročí narození Otce vlasti, který začínal jako markrabě moravský, císaře a krále Karla IV., jeho slova z životopisu svatého Václava. Když se šířilo náboženství křesťanské, byl z přízně milosti Boží pokřtěn Svatopluk, král Moravanů, od svatého Cyrila, tamějšího arcibiskupa. A když nastoupil po něm na stolec arcibiskupský jeho bratr, svatý Metoděj, byl pokřtěn slovutný vévoda český Bořivoj společně se svou manželkou, svatou Ludmilou, mučednicí, od téhož svatého velekněze Metoděje v metropolitním městě Moravy Velehradě, v chrámu svatého Víta. Tak to napsal Karel IV. Ne, nechci přepisovat dějiny, ale podstatný je křest Bořivojův a svaté Ludmily zde na Velké Moravě. Právě tento křest se stává podstatou státnosti, která přešla po zániku Velké Moravy do Prahy, jak píše pražský biskup Daniel I., když žádá královskou korunu pro krále Vladislava. Podobné argumenty použil olomoucký biskup Bruno ze Šaunburku, když žádá královskou korunu pro Přemysla Otakara II. To byl velký sen svaté Anežky, který je ale letos zde s námi na Velehradě. Zde v kapli sv. Cyrila. Sen, který se naplnil v případě jejího prasynovce, císaře Karla IV. Rozhodující událost pro vznik svého státu a církve si připomíná i bratrské Polsko. Děkuje kněžně Doubravce, pravnučce knížete Bořivoje a svaté Ludmily, za tisíc padesát let křesťanství polského státu. Mám ještě nyní před sebou obraz Tupolska od Jana Matějky, jehož obraz svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje, nalézá se ve velehradské bazilice,“ obrátil se k historii Duka.

„Slovo křest vychází z latinského crux, kříž. Na kříži se setkává Bůh s člověkem. Naše lidství skrze Ježíše Krista, který sestoupil z nebe, vystupuje vzhůru k nebi. Horizontální směr zleva doprava nás učí pravé lásce a přátelství k druhému člověku. To nás naučil Ježíš Kristus, který dává svůj život za nás za všechny. To jsou principy, na kterých stojí naše civilizace. Naše lidská důstojnost a rovnost. Ne závist a nenávist, pohrdání a nadřazenost. Naopak. Zde jsou kořeny naší humanity a demokracie. Ježíš, ne Caesar, volal z londýnského rozhlasu v době druhé světové války ministr zahraničí Jan Masaryk, člen londýnské vlády monsignora Jana Šrámka, který právě zde na Velehradě odpočívá na místním hřbitově. A připomíná nám cyrilometodějskou tradici, která vždy usilovala o život ve svobodě a suverenitě založených na mravnosti. Buďme milosrdní jako náš nebeský Otec a vyprošujme si přízeň milosti Boží. Amen,“ zakončil Duka.