„Teď už na to tlačí i Svaz měst a obcí, protože pozemky jsou zablokovány státem a nemůže se na nich stavět. Vlády jednaly protiústavně, když to téměř dvacet let neřešily,“ upozornil Miloslav Vlk v Hydeparku.

Přesný soupis toho, co stát církvi dluží, nemá veřejnost k dispozici. „Má ho pozemkový fond. My jednáme s vládou, to je kompetentní orgán,“ naznačil, že není důležité, aby byla se soupisem seznámena veřejnost.

Zároveň upozornil, že je nevhodné, aby se vyrovnání majetku řešilo pomocí výčtového zákona. „To je nejhorší varianta. Je nemožné, aby vláda schvalovala každou položku zvlášť.“

Věřím v něco

Během sčítání lidu 4,77 milionů lidí neuvedlo, v co věří. Před deseti lety se nevyjádřilo pouze 901 tisíc obyvatel. „Je zapotřebí položit otázky přesně, a ne věříte a k jaké církvi patříte,“ vysvětlil úbytek věřících Vlk.

„Mnoho lidí dochází k závěru, že něco nad námi musí být, jedná se o neujasněnou víru. Ti co říkají, že církev k vyznání nepotřebují, mají svojí víru, svoje soukromé přesvědčení. K církvi se nehlásí také proto, že lidé jsou hákliví na svou svobodu a církev má pravidla, kterým se nechtějí podrobovat.“

Kardinál rozhodně nepovažuje Českou republiku za nejateističtější společnost. „Ukázalo se to například při návštěvě papeže,“ dodal.

Církevní dogmata a pravidla se mohou zdát veřejnosti zkostnatělé a mezi společností a církvi tak vzniká propast vzájemného neporozumění. Za zbytečný přežitek mnozí považují celibát. „Celibát není dogma, je to praxe, která se rozvinula v západní církvi. Mohlo by se stát, že by se tato praxe změnila,“ připouští Vlk, „ale já bych to moc nedoporučoval. Kněz se touto volbou obětuje a to je velmi důležité v době, kdy se člověk nedokáže obětovat pro druhého.“