Brague se dlouhodobě snaží poukazovat na složitost islámského světa. Nyní například reagoval na ohlasy na slova papeže Františka ohledně násilí islamistů. Podle něj papež nemluvil přímo o násilí páchaném muslimy ve jménu islámu, ale o konkrétním a skutečném násilí, jehož existenci nikdo nedokáže zabránit. 

Profesor Brague mimo jiné také uvedl, že ve Francii ani v žádné jiné evropské zemi neexistuje nic takového jako muslimský komunita, jež by tvořila jednotný celek. „A tím méně komunita, která by měla legální představitele,“ dodává Brague.

Původní text ZDE.

„Muslimové ve Francii, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou francouzské národnosti, jsou výrazně rozděleni podle zemí původu. Patří do různých malých bratrstev, která se liší i co do vztahu k náboženství. Jak imámové, tak i obyčejní věřící se dostávají do nesmírně obtížné situace, protože násilí, kterého se Islámský stát dopouští, a útoky, k nimž se hlásí, jsou naprosto stejné činy, jaké na počátku existence islámu páchal Mohamed a jeho následovníci. A Korán jasně říká, že Mohamed je ‚dobrým příkladem‘. Jak tedy mají muslimové vyjít do ulic a protiřečit sami sobě?“ dotazuje se Brague.

Dle jeho názoru islamisté i umírnění muslimové mají čtrnáct století stejný cíl – dobýt svět a podřídit ho islámskému právu. „Různí se pouze výběrem prostředků, které k tomu mají sloužit. Umírnění mohou být nenápadnější a trpělivější, což se v dlouhodobé perspektivě může ukázat jako účinnější metoda. Skutečný rozdíl, na který se nesmí zapomínat, spočívá v oddělování islámu od konkrétních muslimů. Jejich postoje jsou totiž velmi různé a zachovávají odstup od islámu, který často dominoval v zemích jejich původu,“ dodal.

Brague také zmínil Mohamedův příkaz o tom, že toho, kdo změní víru, je třeba zabít. „Ve světle islámu je přestup na křesťanství poklesnutím do statutu nevěřícího člověka, a takového muslimové považují za ‚nejhoršího ze zvířat‘,“ uvádí Brague. Dodal také, že podle islámského práva má muslim právo cestovat do zemí nevěřících, ale nemá se v nich usídlovat. „Pokud byla jeho země podmaněna jinověrci, jak se to stalo například ve Španělsku, na Balkánu nebo v Sýrii, muslim naopak emigrovat musí. Pokud z vlastní vůle přijel do nemuslimské země, tedy na místo, které koránské právo nazývá jako ‚dům války‘, bude vždy žít rozdvojeně, bude-li chtít zůstat věrný islámu,“ zmínil.

Závěrem Brague poukázal na problémy s integrací, které jsou dle jeho názoru značné. „Stále obtížnější je říkat, že to všechno, co se děje, nemá nic společného s islámem, který je náboženstvím lásky, tolerance a míru. Už dávno jsme přestali mluvit o asimilaci, která se ukázala nereálná. A nyní se ukazuje, že problémy jsou i s integrací,“ uzavřel Brague.