Fond vydedukoval, že za dobu, po kterou se tyto příspěvky odvádějí do společností nazývaných kolektivní systémy, se mělo takto sejít kolem 10 miliard korun. A tyto peníze  prý zmizely v nenávratnu.

Deset miliard je deset miliard. Tedy bylo by, kdyby nešlo o naprosto nesmyslný údaj.

NFPK odkazuje na ČSÚ, podle kterého je ročně do ČR dovezeno cca 500 000 tun elektrozařízení. Podle fondu by mělo být kolektivními systémy zpoplatněno 80 %, tj. 400 000 tun spotřebičů ročně. Toto číslo se  násobí fiktivním průměrným příspěvkem 4 Kč za kilogram.

Údaje MŽP se zásadně liší

Podle údajů Ministerstva  životního prostředí, kterému musejí kolektivní systémy pravidelně  předkládat velmi podrobné roční zprávy, nejsou ale čísla ani poloviční. Konkrétně to bylo 166 063,31 tun v roce 2010 a 182 324,1 tun v roce 2011.

Z výročních zpráv a účetních výkazů pěti největších českých kolektivních systémů vyplývá, že celkem vyúčtovaly za období 08/2005 – 11/2011 necelých pět miliard korun, za rok 2012 pak přibylo dalších 600 milionů. Zhruba dvě miliardy z této částky podle výkazů o finančním majetku k 31. 12. 2012 mají tyto společnosti stále na účtech.

Zrecyklovat se za tu dobu v celé České republice podařilo zhruba 320 000 tun starého elektra. Většina peněz z příspěvků výrobců a dovozců pomohla zaplatit ztrátovou část recyklace.

Mohlo by to vypadat jako tvrzení proti tvrzení.

Proč by ale kolektivní systémy uváděly nižší čísla o množství spotřebičů uvedených na trh? Znamenalo by to totiž, že by snižovaly svoje tržby. Tomu by měl miliardář rozumět lépe než kdokoli jiný.

Partner článku