Volba nového předsedy strany konzervativců se bude celá odehrávat pod patronátem osmnáctičlenné komise (1922 Committee), jejíž předseda má za úkol dohlížet na volbu nového vedení strany. Exekutiva komise navrhla při volbě postupovat stejným způsobem, jako tomu bylo v roce 2005, kdy byl do čela zvolen David Cameron. To znamená, že by se v postupném procesu zvolili dva kandidáti, mezi kterými by se poté volilo na celostranické úrovni.

Podle aktuálního rozvrhu by měla být podoba nového lídra Konzervativní strany odhalena 9. září. Období, kdy si budou moci straničtí poslanci volit své kandidáty, by mělo být mezi 29. a 30. červnem. Přesná data budou ovšem muset být ještě schválena Radou Konzervativní strany a již zmíněnou Komisí 1922. Pokud půjde vše podle plánu, nový lídr strany by měl být zvolen ještě před sjezdem, který se má konat na začátku října, což je i termín, který David Cameron uvedl jako den své rezignace.

Boris Johnson

V souvislosti s novým stranickým lídrem a předsedou britské vlády se nejvíce mluví o bývalém starostovi Londýna Borisu Johnsonovi, který se od samého počátku stal „nejžhavějším“ tipem na zvolení u všech britských bookmakerů. Od té doby byl ovšem pomalu předstižen ministryní vnitra v obou Cameronových vládách Theresou Mayovou.

Johnson dlouho pracoval jako novinář a teprve poté se přeorientoval na politiku. Dvaapadesátiletý bývalý starosta hlavního města je v současné době jeden z nejznámějších a určitě i nejvýraznějších britských politiků. O jeho rivalitě s Davidem Cameronem, který je stejně jako Johnson odchovancem prestižní střední školy Eaton a neméně známé Oxfordské univerzity, se mluví již dlouhá léta.

Bývalému starostovi Londýna hraje do karet fakt, že se postavil na „správnou“ stranu referenda, i když mnoho členů jeho strany moc nechápe motivy pro jeho rozhodnutí.

To, že se Johnson u britské veřejnosti těší velké popularitě, je nezpochybnitelné. V těchto volbách bude ovšem klíčové to, jestli se najde dostatek poslanců, kteří shledají, že právě Johnson má ten správný temperament a politický úsudek, aby mohl zastávat to „nejvyšší“ místo.

Theresa Mayová

Jak už bylo výše zmíněno, hlavním soupeřem Borise Johnsona v těchto stranických volbách by měla být jedna z nejdéle sloužících ministryň vnitra Spojeného království Theresa Mayová.  O téměř šedesátileté Mayové se jako o budoucí předsedkyni Konzervativní strany mluví již hodně dlouho.

Mayová je často zmiňována jako jedna z „nejtvrdších a nejmazanějších britských političek“, uvádí se v článku BBC. Mayová si během své kariéry – zejména ve své současné funkci ministryně vnitra – získala respekt za svůj neústupný přístup. Ovšem to, do jaké míry je populární u široké veřejnosti, musí být ještě vystaveno „zátěžovým“ testům.

Navzdory tomu, že současná ministryně vnitra vystupovala v rámci poslední kampaně za „Remain“, držela se dost vzadu a její jméno tak není s touto kampaní tolik spojováno. „Je tedy možné, že se právě na Mayovou obrátí ti poslanci, kteří by v čele strany rádi viděli kohokoli, jen ne ‚Borise‘,“ uvádí BBC.

Stephen Crabb

Za zmínku stojí i relativně mladý Stephen Crabb, který je „vycházející hvězdou“ Konzervativní strany a mimo jiné po velmi dlouhé době „prvním členem kabinetu ministrů, který si nechal narůst vousy“.

Jednou z hlavních výhod Stephena Crabba je jeho rodinná minulost. Byl vychován svobodnou matkou, která byla při výchově závislá na státních dávkách, čímž se původem velšský politik nikdy netajil. Naopak, často svou minulost používal ve svůj prospěch, když argumentoval, jak moc je důležitá tvrdá práce, vzdělání a jeho křesťanská víra, která mu prý pomohla dosáhnout ekonomické nezávislosti. Přesně na taková slova mnoho lidí ve Velké Británii slyší.

Crabb byl zvolen do parlamentu v roce 2005. V roce 2014 se dostal do vlády, kde zaujal pozici ministra pro Wales. V tomto roce ještě o něco povýšil, když se stal ministrem práci a sociálních věcí.

Nicméně byl Crabb jedním z těch, který se otevřeně postavil za setrvání Velké Británie v Evropské unii, což by mu mohlo ve výsledku uškodit.

Mezi další možné kandidáty patří například bývalý ministr obrany Liam Fox, ministr zdravotnictví Jeremy Hunt nebo ministr školství Michael Gove.

Možnost druhého referenda?

Právě ministr zdravotnictví v Cameronově vládě nedávno přišel s šokujícím prohlášením. „Nyní musíme vyjednat novou dohodu (s EU) a předložit jí před britský národ, buďto prostřednictvím referenda, nebo manifestem Konzervativní strany v rámci nových voleb.“

Z čistě legislativního pohledu to ovšem není moc pravděpodobné – referendum ohledně nové obchodní dohody je sice možné uspořádat, není to ovšem podle platné legislativy nezbytné. Navíc se k přihlédnutím na poreferendové průzkumy veřejného mínění ani nedá očekávat, že by se britští voliči tentokráte rozhodli jinak.

Jeremy Hunt navíc hovoří o tom, že by toto „nové referendum“ mělo proběhnout ještě před tím, než Velká Británie aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy.

To by v praxi znamenalo, že by musel být nejprve jmenován nový předseda vlády, který by s Evropskou unií vyjednal podmínky nové obchodní smlouvy, a teprve poté by prostřednictvím referenda, nebo nových voleb bylo rozhodnuto o konečné podobě dohody. To vše by se navíc muselo uskutečnit ještě před aktivací článku 50.

V této souvislosti je ovšem třeba mít na paměti, že německá kancléřka Angela Merkelová již dříve prohlásila, že s Velkou Británií nebudou probíhat jednání o nové podobě obchodních smluv do té doby, dokud nedojde k aktivaci článku 50.