„Překvapil mě ten režim, protože řezal mladé lidi,“ podotkla hned na úvod Kubišová. Dnes prý lidé často říkají, že se neměli zas tak špatně, ale kdyby nebyl toaletní papír nebo salám v obchodech, jak se to stávalo tehdy, tak by lidé vyšli do ulic.

Rozhodně se prý nevidí jako ikona listopadu 1989. „Já jsem totální malérář,“ pronesla Kubišová. Události se na ni hrnou a občas nestíhá. „Užívám si to, ale u toho se mi klepou kolena i ruce,“ pokračovala. Chtěla by být víc občansky aktivní, ale bohužel jí na to nezbývá moc čas. „Kdyby byly demonstrace v létě, tak bych šla.“ Přes léto prý totiž nemá divadelní povinnosti. Ocenila např. občanskou odvahu lidí, kteří demonstrovali proti prezidentu Zemanovi při jeho návštěvě Moravskoslezského kraje.

Celý rozhovor k vidění ZDE.

Lidé dnes šlapou po Havlovi, nerozumím tomu

Nedávno ji prý naštvalo to, co zaslechla na ČT24 u příležitosti předání státních vyznamenání. „Tam řekl nějaký komentátor z novin, že tu módu vyznamenávání kamarádů prezidenty zavedl Václav Havel. Tak sakra, já jsem byla odměněná za těch dvacet let nezpívání, Věra Čáslavská seděla vedle mě, pak tam byl Miloš Forman a několik starých pánů, úctyhodných veteránů. Takže to byla úplně jiná sorta lidí,“ poznamenala Kubišová, která dostala vyznamenání právě od Havla v roce 1995.

Jakási morální autorita, kterou Havel představoval, tu dnes chybí, řada lidí spíš po něm dokonce šlape, zdá se, jako by za Havla bylo všechno špatně. „Nerozumím tomu,“ kroutila hlavou Kubišová. Sama by prý do politiky nešla. „Nikdy a nikdy,“ zdůraznila. „Být ten, kdo má být tahoun a dát sílu ideji, to bych asi neuměla. Ideu bych měla, ale nevím, jestli bych o ní dokázala přesvědčit sněmovnu a Senát,“ popsala svůj pohled na věc.