Následně tedy nastínila dle svých slov přehled, co vlastně je možno od Evropského parlamentu očekávat. 

„Evropský parlament nemá sám zákonodárnou inciativu. Tu má pouze Evropská komise (analogicky – vláda…). Pokud Evropská komise předloží Evropskému parlamentu legislativní návrh, Evropský parlament k němu vypracuje zprávu. I když je zpráva Evropského parlamentu k legislativnímu návrhu negativní, Evropská komise nemá povinnost se touto zprávou Evropského parlamentu řídit a z legislativního hlediska si může dělat co chce. Tento zásadní rozdíl oproti národním parlamentům nechápou občané a, bohužel, jej nechápou ani současní europoslanci. Zajímalo by mne, kolik z těch osob, které dnes kandidují do Evropského parlamentu, toto chápe, a jaký plán v tomto směru mají. Z programu naprosté většiny uskupení kandidujících do Evropského parlamentu se zdá, že tuto ‚drobnost‘, totiž skutečné pravomoci Evropského parlamentu, tyto subjekty buď nechápou anebo je záměrně voličům tají. Jestliže pak jisté nejmenované ‚vlastenecké hnutí‘ nabádá své voliče, aby volili jejich kandidáty, protože právě oni ‚zařídí vystoupení z Evropské unie‘, pak by takové prohlášení mělo být pro každého euroskeptického voliče znamením pro co nejrychlejší úprk od takové kandidátky, neboť její představitelé evidentně nevědí, do čeho jdou,“ zmínila Samková. 

A následně se rozepsala i o Evropské komisi, jež je jmenována vždy na pětileté období. „Nyní bude toto období končit a předpokládám, že ze zemí, které již pro-národní a proti-eurounijní vlády mají, jako je Itálie, vyšlou do Evropské komise zástupce, kterým bude euroskeptický pohled bližší. Připomínám, že členové Evropské komise mají hájit zájmy Unie jako celku, nikoli zájmy jednotlivých členských států, ovšem lze předpokládat, že priority ve strategiích a politice Evropské unie se s novým osazenstvem poněkud změní," dodala. 

„Zabránit v tom, aby Evropská komise předkládala Evropskému parlamentu ke schválení další a další legislativní zhůvěřilosti, lze dle mého názoru pouze jedním způsobem: totiž vytvořením takové kampaně, že pro zachování vlastního obrazu si Komise nedovolí s určitým typem návrhů přijít. Vyvinout na vedení jak Evropského parlamentu, tak Komise takový nátlak, že některé ‚rezoluce‘ si prostě nedovolí k hlasování ani předložit. A mezitím nabírat sílu pro podporu euroskeptických vlád v zemích Evropské unie. Vím, že to nezní moc konstruktivně, ale pokud bych mohla svůj program shrnout do nějakého lapidárního postupu, tak tedy mi nezbývá nic jiného než říci, že se budu snažit hodit Evropské unii do toho vidle,“ poznamenala Samková. 

„Zdá se vám to málo? Mně také, ale na rozdíl od ostatních kandidátů a kandidujících uskupení nebudu voličům slibovat něco, co prostě není možné – již z hlediska práva – splnit...“ podotkla. 

Podle jejího názoru je potřeba usilovně pracovat na vyřešení vnitrostátních problémů, se kterými se Česká republika potýká. Je potřeba udělat vše pro to, aby v České republice zvítězily síly, které našemu národu dají možnost vzít věci do svých vlastních rukou. „Protože, jak je všeobecně známo i z každodenního života jednotlivců, když přijde na lámání chleba, jedinou pomocnou ruku je možno najít na konci své vlastní paže. Pokud nedojde k rozvolnění z pout Evropské unie, budu na poli vnitrostátním prosazovat bojkot nařízení a směrnic Evropské unie, a to v maximálním rozsahu. Evropská unie nás oklamala, když slibovala participativní rozhodování a úctu ke všem státům a národům bez ohledu na jejich velikost a četnost obyvatel. Nyní s námi zachází jako s malým neposlušným děckem. Přitom zároveň Evropská unie – poněkud nelogicky – předpokládá, že budeme děckem poslušným. Ač sama vůči nám neloajální, spoléhá na naši loajalitu. V případě, že se nepodaří domluvit se na rozvolnění Evropské unie, jsem připravena postavit se na odpor," uzavřela.