Politický geograf a komentátor Michael Romancov nechce ruský vstup do konfliktu hodnotit předčasně, je však toho názoru, že jde o „danajský dar, kterým budou obdařeni Syřané, jejich sousedé, Evropané, Američané a nakonec i Rusové“.

Podle něj se nedá Putinovi věřit, že mu jde o stabilitu a právo, ač je jediný, kdo se vymezuje vůči ostatním účastníkům konfliktu tím, že on zasahuje legálně, tedy na pozvání Bašára Asada. To podle Romancova představuje „podstatnou proměnu panující (ne)rovnováhy sil“, zároveň však i „zásadní změnu vnímání konfliktu z hlediska mezinárodního společenství“.

Rusko v jeho očích tím, že tvrdí, že bojuje proti teroristům a zároveň likviduje veškerou opozici Bašára Asada, „možná položilo solidní základy ke konfliktu s arabskou koalicí a komplikaci vztahů s Izraelem,“ a ani ve vztazích se Západem žádného zlepšení nedosáhlo.

Ruský zásah má podle něj „mimořádně znepokojující“ dopady. Může vyvolat další „migrační pohyby“ směrem do Evropy. „Soudě podle nadšených komentářů ruských médií, podle nichž po příchodu Rusů teroristé v panice prchají do Evropy, se tak již děje,“ konstatuje Romancov.

Zároveň by mohlo dojít k roztříštění Sýrie na několik autonomních celků. „Takový výsledek by na Blízký východ nejenom nepřinesl stabilitu, ale bezprostředně by ovlivňoval naše spojence v Turecku a Izraeli,“ vysvětluje Romancov a dodává, že ani OSN by s tím pravděpodobně nic nezměnila. Putin by se tak mohl stát „novodobým Alexandrem I.“. „Stejně jako on by se stal ‚géniem míru‘, který přišel, viděl, zvítězil a nastolil ‚stabilitu‘. Ve skutečnosti však svět bude v chaosu a Rusko zanikne.

Klvaňa v tom však vidí provokaci vůči USA, kterou se Rusko dostalo z mezinárodní izolace po situaci v Ukrajině. Putin podle něj však u Obamy narazil, jelikož Obamovi se nelíbil jeho plán rozdělení Sýrie.

Klvaňa tvrdí, že za válkou stojí Asadův režim a Američané „ze vzduchu podporují skupiny umírněné protiasadovské opozice“. Kterou také vyzbrojují a cvičí. Obama tedy nevidí v Asadovi potřebný stmelující prvek.

„Frackovité Putinovo gesto v Bagdádu je pro jeho chování typické: vulgární provokace Západu, která urazí, ale nikdy nezajde tak daleko, aby vyvolala reakci, jež by se obrátila proti Moskvě mnohem tvrději, než tomu bylo doposud,“ popisuje Klvaňa Putinovo počínání v Sýrii.

Následně se však opřel do prezidenta USA. „Obamova politika je žalostná, bezkoncepční a neefektivní: Putin vstoupil do mocenského vzduchoprázdna,“ konstatuje Klvaňa a dodává, že za Clintona či Reagana by se to nestalo.

„Vojenský útok, doprovázený fašizující šovinistickou propagandou v domácích médiích, znovu krátkodobě upevní jeho domácí pozici a odvede pozornost od Ukrajiny, kde se situace zamotala a její propagandistický potenciál vyčpěl,“ popisuje ruský zásah Klvaňa a pro důvody, kvůli kterým k němu došlo, se obrací daleko do historie.

„Nejdůležitější a základní příčinu čehokoliv, co nyní Putin činí, je však třeba hledat v ruských dějinách. Od nástupu dynastie Romanovců v roce 1613 a konsolidace rozbouřené země našlo Rusko svůj existenční důvod ve vnější expanzi a vnitřní kulturně-náboženské unifikaci,“ vysvětluje Klvaňa, podle kterého má Putin onu expanzi v genech, přestože „civilizačně bylo Rusko zaostalé vždy“.