„Nemějme iluzi o tom, že průměrný politik disponující pravomocemi velet armádám tuší, o co jde v dohodě, jejíž text tvrdí, že ‚íránský výzkum obohaceného uranu bude pro příštích deset let omezen na centrifugy typů IR-4,5, 6 a 8 specifikované v Dodatku jedna a v průběhu osmi a půl let omezí počet centrifug IR-6 a 8 na třicet‘. To vše je ozdobeno perskými jazykovými výšivkami, že vše se bude dít ‚v rozumném tempu‘, které z pragmatického evropského textu na první pohled trčí jako složitá orientální mozaika z brutalisticky bílé zdi naší architektury,“ řekl Kmoníček s tím, že dohoda Íránu, USA, Ruska, Francie, Číny, Německa a Velké Británie je přiznáním faktu, že nechceme válčit s Íránem.

„Proto jsme se rozhodli vyměnit ukončení našich ekonomických sankcí, které lze zavést znovu, za slib, že Írán sice bude jaderný, ale svoji jadernou technologii použije jen pro civilní účely,“ sdělil Kmoníček.

„Každý, kdo se nad smlouvou zamyslí, dojde k izraelsko-trumpovskému závěru, že je výhodnější pro Teherán. Írán se stane jadernou mocností pomaleji a my mu za to pomůžeme ekonomicky. Mnohem problematičtější chvíle ovšem přijde, pokud se zeptáme, jaké máme jiné možnosti,“ vyjmenoval Kmoníček následně to, co by mohlo nastat – vstoupit do ozbrojeného konfliktu, kličkovat a čekat na změnu režimu v Íránu, kterému bude možno více věřit a jinak se s ním dohodnout, či rychle dohodnout jinou a lepší dohodu. 

„První možnost, ozbrojený konflikt, v podstatě nikdy neležela na stole soudných politiků. Druhá možnost, kličkování s čekáním na změnu režimu, trvá již od roku 1979 a za tu dobu se stalo jediné – režim se upevnil. Můžeme ještě pár let kličkovat a za odměnu nejspíš dostaneme jadernou bombu pro využití výše popsanou armádou. Tato a nějaká nová jaderná dohoda s Íránem proto představuje jedinou reálnou možnost. Prezident Emmanuel Macron i kancléřka Angela Merkelová se o tom snažili přesvědčit Donalda Trumpa. Pravděpodobně marně. Americký prezident nejspíš další odklad íránských sankcí nepodepíše, čímž se otevřou dveře jednáním s Teheránem o tom, jestli dohoda ještě platí,“ podotkl dále Kmoníček.

„Dnešní dohoda s Íránem je možná špatná, ale lepší s ním dojednat neumíme. Silou ho k ní dotlačit nelze. Dnešní komfortní pozici by navíc Teherán nikdy neměl, kdyby nedostal darem válku v Iráku. Tam ho Západ zbavil jediného skutečného problému – Saddáma Husajna. Není náhodou, že těsně před oběšením Saddám nenadával nám, ale právě šíitům a Íránu,“ dodal velvyslanec.

Závěrem zkonstatoval, že jestliže dohoda padne, zbývají dvě alternativy. „Válka, která by skončila nějakou dohodou, anebo dojednávání dohody velmi podobné té, kterou dnes boříme. Vstupujeme do šedé zóny nejistot. Pohybujeme se v kruhu íránského labyrintu, který je na našich mapách posledních 2500 let, a snažíme se nepotkat příšeru, která tam prý taky někde bydlí,“ uzavřel Kmoníček.