Uzavření italských přístavů a rakouských a německých hranic znamená v každém případě změnu tras, kterými migranti po Evropě proudí. Tlak na invazi a zájem o migraci se dílčími opatřeními nezmírní. Jedinou možností by byla kruhová a organizovaná obrana hranic Evropské unie, v tomto případě nenarušovaná neziskovými organizacemi. Zachránit život migranta neznamená, že si jej dovezeme domů, ale že jej vylovíme z moře, aby se neutopil, a navrátíme na pevninu k němu domů nebo na jiné vhodné místo. Vycházejme tedy ze situace, že se některé přístavy i některé hranice uvnitř Evropy budou uzavírat nebo přinejmenším omezovat a migranti budou proudit dále, kudy se dá. Konkrétní scénáře mohou být různé, a musíme být tedy spíše připraveni k reakci na více situací. Ty se přitom mohou měnit den ze dne.

V případě omezování průchodnosti hranic nebudou migranti a jejich převaděči volit dálniční přechody, ale budou hledat libovolnou cestu. Hranice České republiky má necelých 2500 km. Uvážíme-li například situaci, že máme dvojnásobek obranyschopných vojáků, jsou to dva vojáci na jeden kilometr. To není mnoho. Pokud zavedou sousední země efektivnější opatření, aby na jejich polovinu hranice nepřešli, zůstanou prostě u nás proto, že se dostali k nám a nešlo to dále, i když měli namířeno původně třeba do bohatšího Německa.