Nebýt prý eskapád Miloše Zemana, mohl by se rok 2014 označit za politicky docela mírný a nedramatický, a to údajně v ostrém kontrastu k letům minulým. I vykonávání moci vládní koalicí je podle Mlejnka dosti poklidné.

Mlejnek také připomíná anketu LN o slovo roku, kde čtenáři drtivou většinou zvolili „pussy“. „Lidé, kteří mu dali hlas, chtěli vlastně vyjádřit pochopitelné rozhořčení nad tím, že prezident se (občas) chová jako hulvát, nicméně vystihuje skutečně českou politiku odcházejícího roku,“ píše politolog.

Spory o interpretaci konfliktu na Ukrajině ovládají politiku

Jenže Mlejnek píše, že vulgární obsah je horší vulgarismů a zaměřuje se dále na zahraniční situaci, která je naopak velice bouřlivá.

„Válka o Ukrajinu od začátku neznamená nějakou lokální přestřelku kdesi daleko na východě, jak by si mnozí Češi rádi mysleli. Dokonce hrozí, že přeroste v konflikt, na nějž jsme v uplynulém čtvrtstoletí nebyli zvyklí. Ostatně, na domácím politickém rybníku již stačil vyvolat nevídané vlnobití – spory o jeho interpretaci vlastně aktuálně tvoří nejsilnější jak viditelný, tak spodní proud české politiky i veřejného života,“ domnívá se Mlejnek.

Nevadí občasné vulgarity, ale vulgární obsah

„Většině kritiků prezidenta primárně nevadí občasné vulgarismy, jako spíše celkově vulgární (neboli dosud hodnotově nepřijatelný) obsah jeho projevů a aktivit,“ píše politolog v LN a rekapituluje prezidentovy kontroverzní kroky. Řadí mezi ně prezidentovu údajnou podlézavost vůči čínským kapitalistickým komunistům či nahrazení agendy lidských práv „kýčovitým krtečkem“. Část veřejnosti podle něj nelibě nese, když „ hlava státu navíc dělá „krtečka“ (čili maskota) nejasným podnikatelským zájmům oligarchů typu Petra Kellnera. To samé platí pro Zemanovu obhajobu Vladimira Putina a ruských zájmů v ukrajinské krizi, opět silně motivovanou i ekonomicky, neboť „kmotři“ z prezidentova okolí prostě čile obchodují s Ruskem. V Rusku a v Číně je však obchod srostlý s politikou pevněji než na Západě, a kritiku tudíž nelze smést ze stolu poukazem na potřeby českých podnikatelů a české ekonomiky, zvláště když hospodářský prospěch prezidentovy východní politiky zatím nikdo nedoložil žádnými prokazatelnými čísly,“ napsal mimo jiné Mlejnek jr.

Antihavlismus je součástí spodního proudu

Spodní proud české politiky také zahrnuje nenávist vůči Václavu Havlovi, kterou Mlejnek popsal takto: „Současní čeští „slavjanofilové“ od Vojtěcha Filipa přes Miloše Zemana až k Václavu Klausovi pak vykazují jeden společný rys: nenávist k Václavu Havlovi a jeho odkazu. Někdy ji dokážou kontrolovat, zvláště v poslední době však několikrát vyskočila na povrch jako pověstný čertík z krabičky – zejména u Václava Klause, jenž v době normalizace na pražských Vinohradech v bytě, kde tekla jen studená voda, krutě zakusil, co je to Sibiř, že!“ napsal ironicky.

V závěru komentáře zmiňuje Mlejnek i Zemanovo zpochybňování brutality policejního zásahu 17. listopadu 1989, „neboť v podtextu lze číst: režim byl zpuchřelý, směšný, a stačilo tedy čekat, až sám spadne, a nikoliv si hrát na hrdinu někde v disentu či pobíháním po demonstracích.“ Prezidentův výrok zpochybňující policejní brutalitu na Národní třídě vyvolal značnou nelibost u jeho odpůrců a pravděpodobně vyrobil i další.

„Letos na podzim ještě významná část společnosti dokázala tyto snahy přibrzdit. Nicméně asi nešlo o většinu společnosti. Tím spíše bude naše morálně-politická občanská válka – samozřejmě, zpravidla v pestrých zástupných převlecích – pokračovat i v příštím roce,“ uzavírá Mlejnek.