„Ten systém tak, jak je dneska nastaven, nesplňuje všechny požadavky tak, jak splňovat má,“ uvedl Kulhánek s tím, že jakmile bude definováno zadání, bude též znovu definován soutěžní dialog, jehož součástí budou všechny funkční komponenty současného systému, jako je portál stavebníka a úložiště elektronické dokumentace.

Kulhánek zmínil, že nový dodavatel, který vyhraje soutěž, bude mít na starosti rozhodnutí o tom, jaké části stávajícího systému použije a jaké nikoli. „A ten, kdo bude vítězem toho soutěžního dialogu a bude pověřen s dostavbou systému, tak je na něm, aby si vyhodnotil, zdali všechno, co bylo uděláno, použije, nebo nepoužije,“ řekl.

Moderátor pořadu Interview Daniel Takáč následně Kulhánkovi položil záludnou otázku. „Takže vy jste tam našel něco, co funguje?“

„Není to tak, že bych to tam našel já,“ upřesnil Kulhánek, že na podkladovém materiálu pracovaly dva expertní týmy – technický a legislativní. „Ten byl předložen vládě a jasně popisuje, co všechno je na tom stávajícím, polofunkčním systému defektní a proč v podstatě není možné bez definice cílového zadání v tomto pokračovat,“ řekl s tím, že to se týká i kontraktačního schématu.

Některé komponenty týkající se digitalizace stavebního řízení totiž byly vysoutěžené tak, že byla poptávaná pouze jejich dílčí část plnění za určitou částku. „Nebyla tam ta klasická zakázka, kdy máte definován jasný cíl, jasný objem, a za tu se zaplatí konkrétní cena,“ vysvětlil Kulhánek. „Na začátku celého řízení výstavby DSŘ nebylo správně definováno zadání, co má být na konci,“ dodal.

Pro nápravu aktuálního systému je tedy důležité nové zadání, které bude v souladu se všemi právními předpisy. Sám sebe Kulhánek označil za „krizového manažera“, který má aktuální „neudržitelný stav“ co nejdříve zprůchodnit a zajistit postup k celkovému řešení, jež bude vyhovovat všem požadavkům.

Problémové při vzniku digitálního stavebního řízení podle Kulhánka bylo, že vznikal na dvou neprovázaných kolejích. „To je, že se na něm podíleli výborní odborníci z IT, ale vedle pracovali výborní odborníci z metodického oboru, to znamená znalci správního řízení,“ řekl Kulhánek a souhlasil s moderátorem, že programátoři tedy programovali něco, co jim nikdo nevysvětlil, jak má vypadat.

Dodnes procházejí skrze aktuální systém jen jednoduché záležitosti. Kulhánek uvedl, že zatím bylo podáno zhruba 21 tisíc podání, z toho systémem jich prošlo 1 600. „Složitější celky tím neprocházejí vůbec,“ řekl ministr. „Tenhle systém tak, jak dneska funguje, není schopen fungovat tak, aby pojal to, co se do něj vkládá, a aby z něj vystupovaly ty informace, které se od něj čekají,“ dodal.

Odpovědnost za škody způsobené digitalizací stavebního řízení bude možné vyvodit po vypracování forenzního auditu, který bude zadán v nejbližších dnech. Tento audit se zaměří na celou historii systémů od jejich vzniku až po současnost a měl by být dokončen do konce letošního roku nebo do konce ledna 2025.

Možnost začít víceméně od začátku podle slov Kulhánka vláda vyhodnotila jako „jedinou realistickou variantu, která povede k vyhlíženému cíli“. Doposud bylo vyfakturováno zhruba 330 milionů korun za softwarové a hardwarové dodávky, přičemž hardware zůstává a bude v systému fungovat dál. Zda a kolik peněz tedy bylo skutečně vyhozeno, se podle Kulhánka „bude vědět až v budoucnu“.

Co tedy Kulhánek očekává od nového systému? „Já tam očekávám zahrnutí všech požadavků, všech aktérů, kteří s tím stavebním systémem budou pracovat. A to není jen žadatel a stavební úřad, ale i všechny další instituce,“ řekl Kulhánek a upozornil, že k této analýze předtím nedošlo.

Stavební úřady aktuálně mohou pracovat ve starých systémech. Připravovaná legislativní úprava, která míří do Sněmovny a má být projednána ve zkráceném režimu s cílem schválení v listopadu, zavádí duální systém. To znamená, že umožní práci jak s funkčními prvky digitálního stavebního řízení, tak i se starými systémy, které úřady používaly do konce června. „Tato legislativní úprava umožní retrospektivně srovnat to, co se dnes odehrává,“ vysvětlil Kulhánek a popsal problém, kdy úřady musejí zpracovávat žádosti uložené v novém systému, ale ten neumožňuje jejich plné zpracování. V praxi to znamená, že úřad žádost z nového systému vytáhne, zpracuje ji v původním systému a pak ji vrátí zpět.