Dokument o jednotném unijním postupu vůči Rusku byl odhlasovaný Evropským parlamentem a doporučený Evropské komisi, aby se jím řídila. Vyjádření České republiky zatím proběhlo jenom na úrovni Senátu, a nikdo sice neprotestoval, nicméně při setkání velvyslanců v Černínském paláci ministr zahraničních věcí oznámil, že musíme také být jednotní, ale nesmíme zapomenout na to, že bychom měli udržovat kulturní i ekonomické styky s Ruskou federací, říká Zbořil.

„Nevím, zda to byl signál pro Ministerstvo zahraničních věcí v Moskvě anebo pro Evropský parlament, ale dost dobře si neumím představit, že budeme usilovat o rozvíjení kulturních a ekonomických styků, když politicky jsme téměř v zákopech, ze kterých chceme vyrazit do nějaké útočné války. A ještě navíc, když zřejmě Ruskou federaci to prohlášení vůbec nezajímá,“ dodává.

Původní zdroj ZDE

Důkazem toho je prý i cesta ruského ministra zahraničí Lavrova do Maďarska a do Rakouska v tomto týdnu. „Ta vlastně symbolicky popírá představu Evropského parlamentu o tom, že „v jednotě je síla“,“ pokračuje Zbořil.

Kritizuje, že o těchto jednáních Lavrova nejvyššími nemáme skoro žádné informace. „Dovolím si tvrdit, že česká média dělala všechno možné pro to, abychom se nic o těch vídeňských jednáních nebo jednáních mezi Rakouskem a Ruskou federací nedozvěděli. Ministr zahraničí Lavrov se sešel nejen s ministrem zahraničí Rakouské republiky, ale také s předsedou vlády, a jednali o tolika závažných problémech, že snad by si toho mohla aspoň nějaká česká média, nebo alespoň někteří zpravodajové, všimnout, než se stalo/nestalo,“ pozastavuje se.

Rozhodně se prý mluvilo o provozování Nord Streamu-2, o tom, jaké budou ty skutečně ekonomické vztahy, případně ty kulturní, jež mezi Rakouskem a Ruskou federací jsou na vysoké úrovni, a jaké budou v nejbližší budoucnosti. Jediné téma, které Zbořil nezaznamenal ve zprávách z Vídně, je kybernetická bezpečnost. „Takže když víme, že o tom mluvili mezi sebou prezidenti Ruské federace a Spojených států a že to považují za závažné téma, tak se mi zdá, že toto téma mohlo být ve Vídni také jedním z nejdůležitějších. Jenom není třeba o tom příliš nahlas mluvit na veřejnosti,“ dodává.

„Zdá se mi, že nejen česká diplomacie, ale i ta česká takzvaná částečně nezávislá mezinárodně-politická doktrína může být zase na nějakou dobu postavená do autu a být mimo pozornost nejenom těch velkých velmocí, které rozhodují o osudu světa, a také trochu o osudu Evropy, ale i stranou těch menších zemí, které jsou dokonce členy Evropské unie,“ uzavírá Zbořil.