„Tomio Okamura je pohádkovou postavou: dětsky bezprostřední, hravou, naivní, upovídanou, veselou, hebkou – jako plyšový medvídek (však také vlastní Toy Traveling – cestovku, nabízející výlety pro plyšáky). Jeho životní příběh je pohádkový," píše v odpovědi na několik otázek týdeníku Dotyk lékař Jan Hnízdil.

Otázky, které týdeník položil, směřovaly k tomu, na co sází Okamura v oslovování voličů, zda hraje nějakou roli to, že je „z ciziny", nebo zda jde tohoto politika označit za populistu.

Okamura nabízí to, o čem můžeme jen snít

Hnízdil uvádí, že Tomio nabízel už během kandidatury do Senátu přesně to, o čem mnozí z nás sní a co je možné jen v pohádkách: „Snažit zamezit politické korupci, snížit nezaměstnanost, zajistit bezpoplatkové zdravotnictví, zvýšit důchody, prosadit povinná majetková přiznání pro bohaté, omezit pozitivní diskriminaci, zabránit privatizaci státního majetku a institucí a zavést nadstranickost," cituje Hnízdil z Okamurova programu.

„Nemyslím, že by byl zlým člověkem, vědomým manipulátorem a populistou. Svůj pohádkový příběh žije. A my ho chceme žít s ním. Proč bychom se zatěžovali otázkami, co skutečně udělal pro společnost, pro své bližní, jak složitá je realita. A že je 'trochu z ciziny'? Sám o sobě hovoří jako o 'českém podnikateli, moravského, japonského a korejského původu'. Cizinec je našinec. Jako v pohádce Čtyři veteráni," píše s nadsázkou lékař.

„A teď už je, milé děti, čas spát. Až zase budete chtít slyšet pohádku, pozvěte si plyšáka Tomiu, Jaroslava Nováka Večerníčka a další hosty," uzavírá Hnízdil s odkazem na webové stránky politika, kde zve veřejnost na diskusní večer na téma: Chtějme skutečnou demokracii, chtějme nízké daně, dejme lidem dobrou práci.