„Málo se mluví o tom, že zakladatelem bolševického teroru byl bezesporu Lenin. To, že v něm pokračoval Stalin, je už další věc,“ řekl novinář Libor Dvořák. „Lenin nařídil, koleje se vyjezdily pak tak hluboce, že kromě Gorbačova z nich nikdo nedokázal vystoupit,“ doplnil ho politický geograf Michael Romancov.

Stalo se při debatě Železný hrot v těle doby. Život a dlouhý stín Vladimira Iljiče Lenina v Knihovně Václava Havla.  A o čem ještě se tam hovořilo?

Vylíhl se z marxistických vajec

Moderátor akce, historik zabývající se Ukrajinou David Svoboda označil Lenina za zakladatele velké říše a přenašeče zlomocné infekce velké utopické víry, která zakládala na totalitní realitu půlky Evropy a téměř půlky světa. „Není to tak úplně známo, ale Putinem je Lenin kritizován s tím, že údajně uplatnil nějaké postupy v národnostní otázce, které zbytečně Ukrajincům a jiným Nerusům povolily uzdu... Zkrátka, Lenin jako tvůrce Ukrajiny. No, divili byste se, jak tento mýtus a blud stále zabírá,“ dodal.

Pokud jde o Lenina, tak prý mají debatéři z Havlovy knihovny pomyslnou stříbrnou medaili, protože je už předběhli komunisté v Táboře. Ostatně Vladimir Iljič Lenin zemřel před sto lety 21. ledna. Lenin je podle Svobody začátkem velké kontinuity totalitního myšlení, které je vlastní i Putinovi, i když s různými ruskými modifikacemi.

Podle Dvořáka se Lenin vylíhl z marxistických vajec. Přestože jeho záměrem byla celosvětová komunistická revoluce, byl schopen jej revidovat s tím, že vybuduje socialismus v jedné zemi. Nakonec říjnovou revoluci uskutečnilo pár tisíc bolševiků, baltských námořníků a na obrovitou zemi stačilo pár lidí, aby jí vnukli tuto myšlenku, o níž tehdy v Rusku drtivá většina lidí nevěděla vůbec nic.

Jak sdělila historička Daniela Kolenovská, tak Lenin byl v kontextu 19. století radikál, jenž se radikalizoval na univerzitě. Měl zázemí, takže si mohl dovolit přemýšlet, nemusel tvrdě pracovat, nicméně patřil do ruských dějin.

Sekta disciplinovaných bolševiků

Romancov citoval britského historika Antony Beevora, jemuž předloni v angličtině vyšla kniha Rusko: Revoluce a občanská válka, 1917-1921, jež zanedlouho vyjde u nás. „Používá myšlenku, že všechny ty svobodné a otevřené skupiny jako konstituční demokraté a další neměly vůbec žádnou šanci v okamžiku, kdy se střetly se sektou, tedy vnitřně disciplinovanými bolševiky, kteří o žádnou diskusi nestáli a byli ochotni podle toho, co jim Lenin řekl, buď udělat krok vpřed, nebo dva kroky vzad.“

Překladatel z ruštiny Dvořák zmínil dva spisovatele. Borise Akunina, který byl v roce 2023 zařazen Putinovým režimem na seznam teroristů kvůli odsouzení války na Ukrajině, a Vladimira Sorokina. Jak dodal, oba se shodli na tom, že od dob Ivana III. ve vleku tatarsko-mongolského jha a zvyklostí, které tenkrát platily pro Rusko jako vazalský stát, moc v Rusku musí být pyramida, na jejímž vrcholu stojí jediný člověk, kterému nemusíte věřit, ale musíte se ho hlavně bát. V závěru 20. století pak Boris Jelcin tu odpornou, železobetonovou a šedivou stavbu jen polepil plakáty Coca-Coly, ale to byla jediná změna, jinak to funguje pořád stejně.

Carismus podle Dvořáka vyčerpal své možnosti, po třech staletích se jakoby hroutilo Rusko, bolševici se nahrnuli na jeho trosky a bylo jim v tu chvíli jedno, jestli budou, nebo nebudou stát modernizovat. Šlo o boj o moc. Daleko více než o peníze.

Lenin mohl podříznout holčičku