Poukazuje na to, že dosavadní vláda levicových stran ve Francii a v Itálii je vážně otřesena. „Před branami moci stojí populisté. Nastává v Evropě nová politická éra?“ ptá se Brož.

Upozorňuje, že ačkoliv formálně nastoupili v obou zemích noví premiéři – Bernard Cazeneuve v zemi galského kohouta a Paolo Gentiloni na Apeninském poloostrově – dny jejich vlády jsou již sečteny. Ve Francii zbývá pouhých pět měsíců do prezidentských voleb, po nichž následují parlamentní. V Itálii se vážně počítá s předčasnými volbami v červnu.

Přiznává, že by na tom nemuselo být v zásadě nic dramatického. „V obou případech však nejde jen o tradiční proces volebního kyvadla, při němž se v rámci demokratických institucí střídají vlády levicové a pravicové. Zatímco pravice stále více přejímá rétoriku extrémů, levice ztrácí půdu pod nohama. Na povrch se náhle derou reflexy, které nejenže nemají nic společného s hodnotami tradiční sociální demokracie, respektive socialismu, ale ani s demokracií jako takovou,“ varuje Brož.

Tvrdí, že za fasádou institucí hlásících se k respektování hodnot humanismu slyšíme stále častěji přísliby, které mají nezakrytě proticivilizační akcent a které jsou posilovány rasismem a kryptofašismem. „Xenofobie se stala módním konverzačním obratem elit nejen v kavárnách. Soudím, že máme co činit s pokusem o zásadní revizi dosavadního demokratického režimu: ať už má podobu elegantně uhlazeného integrismu ve Fillonově střihu, či burleskního nástupu politického uskupení komika Beppe Grilla,“ upozorňuje Brož.

Podle jeho názoru není nikde vidět nikoho, kdo by reprezentoval „návrat ke kořenům“ levice, té levice, jež přenechala dělníky a lidi bez perspektivy populistům, kterým z nich vyrostli obhájci. „Může za to příklon k liberalismu? Může za to malá evropská lež institucí, že jsme všichni Evropané?“ ptá se Brož.

Debata o budoucnosti evropské levice by podle něj měla začít dřív, než jí bude definitivně konec.