Nemá smysl opakovat notoriety (každému známé), ale zastavme se u vývoje nepřátelství mezi velením ruské armády a soukromou armádou na volné noze PMC Wagner. Za vzpouru je vždycky kulka, když neskončí úspěchem. Wagner PMC sice v sobotu Moskvu nedobyl, ale ve dvoudenní válce Rusů proti Rusům zvítězil. Zejména proto, že se mu nebyl ochoten nikdo postavit do cesty.

PMC Wagner vznikla jako nestátní ozbrojená formace s nejasným právním postavením, kterou spoluvytvořil a dnes už otevřeně řídí ruský podnikatel Jevgenij Prigožin. Zaregistrovaná byla původně v Hongkongu jako sbor zaměstnanců na dočasnou pracovní dohodu pro „ochranu ložisek a ropovodů“ v Sýrii. Mimo jiné osvobozoval Palmýru od ISIS, zúčastnil se střetu s Američany a Syrskými demokratickými silami (SDF), vytvořenými a financovanými Spojenými státy u města Khasham v Deir ez-Zor. Jedním z velitelů byl Dmitrij Utkin (volací znak Wagner), který sloužil do roku 2013 jako velitel 700. samostatného oddílu speciálních sil 2. samostatné brigády speciálních sil Hlavního ředitelství generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace v hodnosti podplukovníka a poté „byl na dovolené“ v Luganské lidové republice. V první polovině roku 2014 se asi 300 lidí ze skupiny Wagner přidalo k separatistům na Donbasu, bojovalo pod velením Igora Girkina a zúčastnilo se bojů o letiště Lugansk.

Wagnerova skupina formálně neexistuje. Není uvedena mezi ruskými orgány činnými v trestním řízení, ani v rejstříku právnických osob a její bojovníci nejsou ve formálních seznamech vojenského personálu Ruska. Situaci napravil až nový zákon, který je kvůli zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení přiřadil mezi dobrovolníky.

V Rusku je hlavní výcvikovou základnou PMC Wagner cvičiště Molkino na Krasnodarském území, otevřené v polovině roku 2015, přímo sousedící s cvičištěm 10. samostatné brigády speciálních sil GRU.

V roce 2016 při opouštění Sýrie došlo poprvé k výraznému zhoršení vztahů mezi PMC Wagner a ruským ministerstvem obrany: interakce s dělostřelectvem se snížila téměř na nulu, vojenské letectvo zastavilo evakuaci raněných žoldáků z bojiště a také přepravu do Rostova nad Donem. 26. ledna 2023 Prigožin uvedl, že bojovníci Wagner PMC „de facto vyhráli syrskou válku“. Vděk? Žádný.

Po odchodu ze Sýrie se Wagner PMC angažoval v občanské válce v Súdánu na straně vlády Omara Bašíra, 7 tisíc wagneritů včetně 30 proudových letadel podporovalo síly Libyjské národní armády Chalífa Haftara při ofenzívě proti Tripolisu. Ve Středoafrické republice bránili režim Faustina-Archange Touadéry před rebely a natočili zde i film Turista. V Mosambiku a v Mali pomáhali wagnerité v ostraze vládních představitelů a v boji proti islamistickým rebelům, zprostředkovali vojenský převrat v Burkině Faso. To vše za podíly na těžbě zlata, diamantů, ropy a dalších surovin.

Puč bez jediné kapky krve

Naposled měl Prigožin problémy s ruským ministerstvem obrany při obléhání Bachmutu. Odmítli ho zásobovat municí nad rámec palebných průměrů a odmítli ho krýt na křídlech. Oprávněně měl pocit, že ho i jeho muže Šojguovi úředníci budou raději vidět mrtvého než živého a vítězícího. Po dobytí města se jednotky wagneritů stáhly a frontu přenechaly ruským pravidelným jednotkám a Čečencům Ramzana Kadyrova.