Minulý Týden v médiích jsme zahájili upozorněním na 80. narozeniny Miloše Zemana, které oslavil právě tu sobotu v hotelu Štekl v Hluboké nad Vltavou. „A teď bych se rád ohlédl za tím, jak oslava probíhala a o co tam šlo, protože naše mainstreamová média, jak už je u nich tradicí, konstruovala konspirační teorie, vymýšlela si, že se tam sešla budoucí nová vláda České republiky, a to jen proto, že tam kromě pana senátora Jirsy, což je zároveň starosta Hluboké, nebyl jediný zástupce vládních stran. Tak bych rád ty věci dal trošku do pořádku. Zaprvé toto byla soukromá oslava, kam si Miloš Zeman zval přátele a lidi blízké. Jediná oficiální část byla v úvodu večeře s prezidenty a zástupci blízkých zemí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Hostem byl slovenský premiér Fico, prezident Pellegrini, srbský prezident Vučič, maďarský premiér Orbán, nechyběl ani náš předchozí prezident Václav Klaus. „Byl tam také – to považuji za velmi významné – polský prezident Andrzej Duda. Takže to zastoupení bylo hodně reprezentativní, jak na úvod večírku upozornil Miloš Zeman. U večeře se mělo hovořit a patrně i hovořilo zejména o perspektivách Visegrádské čtyřky. Vzpomeňme, že na počátku vzniku této středoevropské iniciativy byl Václav Havel. Ale pak se to jeho ideovým souputníkům přestalo hodit do krámu, že by mohla vzniknout poměrně silná enkláva států, co mají podobnou zkušenost s komunismem a podobné zájmy do budoucna, ekonomické i jiné, a že by i v Evropské unii mohli těm silným hráčům, jako je Německo nebo Francie, leccos zablokovat,“ poukazuje mediální analytik.
Nikdo nikoho nepronásledoval s dotěrnými otázkami
Obáváte se odklonu České republiky od jádra EU?Anketa
To bylo vidět i na skutečnosti, že mezi hosty byli bývalí ministři různých vlád, Marie Benešová, Miroslav Grégr, Jaromír Schling. „Celkem tam bylo kolem dvou stovek hostů. Myslím, že ten počet byl právě tak akorát. Na večírku mě mimo jiné zaujaly dvě věci. Jednak skutečnost, že tam neměli přístup novináři a že tam nikdo nikoho nepronásledoval s kamerami, fotoaparáty a dotěrnými otázkami a neotravoval tu atmosféru. A jednak to, že odpadla tradice dlouhých front gratulantů. Vybavuji si snad nejdelší frontu, co jsem kdy při podobné příležitosti viděl, a to bylo na padesátinách Pavla Béma ve Žlutých lázních, kdy byla fronta dlouhá skoro kilometr. A stáli jsme ji všichni asi hodinu. To bylo fakt dost šílené,“ vzpomíná mediální odborník.
Státnické gesto exprezidenta vůči všem hostům
Ovšem tyhle úkazy se na podobných jubilejních akcích objevují pravidelně. „Miloš Zeman to pojal úplně jinak. Řekl, abychom zůstali na svých místech, že ke každému z nás dojede na vozíku. Postupně tak každému podal ruku a poděkoval za to, že přijal jeho pozvání. Bylo to obrovsky státnické gesto. Najednou tady byl člověk, kterého mnoho lidí zná jenom z televize nebo nějakých mediálních výstupů, který v tom krytém stanu, v němž se to odehrávalo, se takhle ke každému dostaví a pozdraví se s ním. Byla to opravdu velice příjemná komorní záležitost. Zažil jsem podobných večírků v české politice kvanta, obvykle velmi příjemné večírky pořádal Václav Klaus, ale řekl bych, že v tomto okamžiku ho Miloš Zeman trumfnul. A těžko někdo vymyslí lepší přístup ke svým hostům. Bylo to moc hezké a jsem moc rád, že jsem u toho mohl být,“ přiznává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vnitropolitickou událostí tohoto týdne byl rozkol ve vládní koalici, respektive vytěsnění Pirátské strany z vlády. „To se odehrálo velmi zajímavým způsobem, pro mnohé možná nečekaným. Sami Piráti ale říkali, že to věděli dopředu, že tušili, že ODS nebo Spolu chystá nějaký takový jejich exodus z vlády a využívá první velké příležitosti, a to byla ta zpackaná digitalizace stavebního řízení. Já nejsem ta muška, co lítá nad poháry mocných, tak nevím, nebyl jsem u toho, nebyl jsem u těch jednání. Ale o lecčems vypovídá skutečnost, že jeden z pirátských ministrů – pan Lipavský – se nechal slyšet, že podá demisi, ale má zájem ve vládě zůstat jako nestraník. V tu ránu odstartoval velké námluvy ze strany ostatních koaličních stran, které se o něj popraly a nabízely mu hory doly, zlaté parohy a předháněly se ve vynášení jeho kvalit jakožto ministra zahraničních věcí,“ připomíná mediální analytik.
Nedostatečné vzdělání, nezkušenost a neschopnost
Samozřejmě se pak dalo čekat, že Jan Lipavský ve vládě zůstane, a to jako nestraník. „Údajně na naléhání premiéra Fialy. Je to bizarní, absurdní situace, protože pan Lipavský nemá sebemenší předpoklady k výkonu té práce. Ale koaliční partneři z něj udělali velkého hrdinu zahraniční politiky, kterým nikdy nebyl. A jak ho tak pozoruji a poslouchám, ani nikdy nebude. Je jenom poslušným odezíračem ze rtů svých loutkovodičů, ať už sídlí v Bruselu nebo ve Washingtonu. Opakuje fráze, které opakovat má a které se od něj očekávají. To ostatně dělá většina naší vlády. Tak se nedivím, že se jim Lipavský hodí, protože myslící ministr by jim překážel, poněvadž by představoval jakousi výjimku z pravidla,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Z mediálních reakcí to dle něj nejlépe vyhodnotil Thomas Kulidakis na CNN Prima News, který si nebral servítky a řekl, že Lipavský bude od nynějška synonymem pro naprostou neloajálnost a zradu, když bez Pirátů by byl absolutní nula. „To jsou zlatá slova, je to přesně tak. Kulidakis také dodal, že bez Pirátů by rozhodně nebyl ministrem a že ty, kteří mu pomohli nahoru, odvrhl, ještě je pošpinil a zůstává ještě na rok ve funkci. To jsou velice trefná hodnocení. Připomenu scénky ze zimy 2021 po parlamentních volbách, kdy se Lipavského jméno stalo jakýmsi bojištěm mezi novopečeným premiérem Fialou a v té době ve Vojenské nemocnici dlícím prezidentem Zemanem. Zeman s odkazem na stejné věci, o kterých jsem mluvil, tedy nedostatečné vzdělání, žádné zkušenosti, zjevná neschopnost výkonu tak důležité funkce, jakou je šéf diplomacie, dlouho odmítal Lipavského Fialovi do té vlády potvrdit,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Mít ve vládě kinder management je velice amatérské
Nakonec to ovšem tehdejší prezident udělal a podvolil se. „Nevím, co toho bylo důvodem, neptal jsem se ho na to nikdy. Nicméně zřejmě zvítězil jakýsi smysl pro pravidla. A když premiér přednese návrh nějakého týmu, tak by si to s ním měl prezident vyříkat a v zásadě by měl premiér za ten tým odpovídat. Už jsme tady jeden takový příklad měli. To bylo s panem Pochem, který měl být ministrem zahraničí v předchozí vládě, ale Zeman ho odmítl jmenovat z podobných důvodů, tedy nezkušenost a neschopnost. Místo něj tam posadili progresivistu Petříčka, který přispěl k tomu, že se sociální demokracie stala nevolitelnou stranou a ve Sněmovně nemáme žádnou levici. Přitom Parlament by měl zahrnovat celé názorové a politické spektrum. Když chybí levice, chybí jeden pilíř. Je tam jen nějaké progresivistické ‚cosi‘, a ta socha stojí na jedné noze. To znamená, že se může každým dnem zhroutit,“ míní Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Očekává, že se tomu zhroucení ti zbylí Piráti budou jistě snažit pomoct. „Pro ně je to na druhou stranu docela dobrá situace, protože se můžou celý rok do voleb vystavovat jako ta správná opozice. Už to taky Bartoš kdesi řekl, že budou ta jediná věrohodná opozice a budou se distancovat od čehokoli, co parta jejich dosavadních parťáků navrhne nebo bude prosazovat. Bohužel pro ně, mají jenom čtyři poslance, tak pokud bude zbytek koalice držet pohromadě, tak šancí asi moc nemají. Ale mediálně se to určitě budou snažit prodat. Uvidíme, jak se jim to povede. Každopádně Lipavský je příkladem toho, že by vláda neměla vypadat jako kinder management, že by se neměli povolávat do odpovědných funkcí lidé, kteří ovlivňují životy obyvatel. To je velmi neodpovědné a velice amatérské. Jestli to byl nápad Bartošův, nebo Fialův, už je dnes nepodstatné,“ tvrdí mediální analytik.
Před zvýšením poplatků je třeba určit, co od médií chceme
Jeho pozornost upoutala diskuse poslanců Jana Jakoba z TOP 09 a Patrika Nachera na CNN Prima News, která se týkala takzvané velké mediální novely a zvyšování koncesionářských poplatků. „Mě na té diskusi zaujalo, když Patrik Nacher řekl: ‚Před navýšením koncesionářských poplatků je potřeba definovat, co od veřejnoprávních médií chceme.‘ To je věta, jak se říká, do pranice. Máme zákon č. 483/1991, o České televizi, a č. 484/1991, o Českém rozhlase. V obou zákonech stojí paragraf 2, který stanovuje pro ta dvě veřejnoprávní média jednoznačný součet úkolů. Nebudu to opakovat doslova, ale to nejdůležitější je, že by měla poskytovat a zprostředkovávat co možná nejrozmanitější názory a pohledy na události kolem nás, aby si občan mohl učinit vlastní názor na to, co se děje, a byl tak pluralitně informován, což by posilovalo jeho svobodné rozhodování,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To je podstata paragrafu 2, jsou v něm i zmínky o tom, že by to mělo být napříč různými kulturními, etnickými, politickými, náboženskými a jinými proudy a že by to neměl diskriminovat žádný z nich. „V obou zákonech je důležitý paragraf o tom, že úkolem veřejné služby je posilovat právní vědomí občanů. To je něco, co v dnešních veřejnoprávních médiích chybí poměrně zásadně, protože se tam překračují běžně v obou – zejména teď v Českém rozhlase, v České televizi dochází k nějakým změnám, tak tam ještě nechme otevřený konec – docela razantně etické i právní korektivy, které překážejí prezentaci nějakého apriorního názoru a jeho implikaci či vkládání do mozku posluchačů, respektive diváků, takže se ta média stávají stranickými,“ kritizuje mediální odborník.
Veřejnoprávní média by neměla přinášet cinklá sdělení
Při větě Patrika Nachera si vzpomněl na publikaci, která se jmenovala „Financování digitálního vysílání“ a byl to sborník textů z konference, která se konala v Českém Krumlově 15. a 16. dubna 2005, tedy ještě před uzákoněním digitalizované televize. „Té konference se zúčastnily důležité postavy našeho mediálního života, od fakulty žurnalistiky, přes politické strany, přes odborníky, přes ředitele soukromých televizí a tak dále. Měl jsem tu čest tam být rovněž tím, kdo přednáší nějaký názor. A já jsem si ten sborník po letech, vlastně už skoro dvaceti, vyhledal a zjistil jsem, že bych slovo nevzal zpět z toho, co jsem říkal. Já jsem si prostor veřejnoprávního vysílání zúžil, neboť jsem na úvod upozornil, že technologie je jedna věc, ale hlavní věc je obsah. Technologie je jenom forma, jakou se dostane obsah k divákovi nebo k posluchači,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Proto nechápal, proč by se mediální odborníci měli bavit o technologii, o ní nechť se baví technologové, elektroinženýři, počítačoví odborníci a legislativci, ale měli by se zabývat hlavně smyslem toho, čemu by měla nová technologie pomáhat. „A to je v daném případě role veřejnoprávních médií. Takhle jsem se k tomu dostal od Patrika Nachera. Já jsem si to tam zúžil, a když to řeknu jednou větou, byť možná delší, tak jsem zkonstatoval, že vlastně to nejdůležitější, i v tom zákoně je to v paragrafu dvě, i v tom, jak si definujeme veřejnou službu v médiích a její případnou potřebu nebo nepotřebu, je informace. Veřejnoprávní média by měla přinášet především informace. Zákon jí to ukládá. Ovšem nikoli informace jednostranné, cinklé, propagandistické, zájmové. To nejsou informace, to jsou nějaká sdělení, která slouží k posílení nebo oslabení jednoho či druhého zájmového proudu,“ objasňuje mediální analytik.
Zlikvidovat zájmový pořad 168 hodin je nehynoucí zásluha
Pokud taková sdělení koncesionářům vysílají, tak potom to není veřejná služba. „Veřejná služba, na tom se jistě shodneme, je důležitá v okamžiku bezpečnostního ohrožení, živelních pohrom a tak dále. Co se týká celé společnosti, to je jisté. I když si pamatuji, jak televize Nova skvěle pokrývala povodně v roce 2002, často lépe než Česká televize. A nikdo ji k tomu nemusel nutit a nikdo jí za to neplatil žádné koncesionářské poplatky. Ale nechci, aby tenhle příspěvek byl o poplatcích. Chci, aby byl o té službě. Od České televize a Českého rozhlasu chci jediné: pluralitní informace ze všech oborů lidské činnosti, tak jak jim to ukládá zákon. Nic víc, nic méně. Myslel-li to pan Nacher takto, tak jsem velmi rád, že to vyslovil, protože to se málo připomíná. Ale pan Jakob to pak odmával, že to jsou už dávno probrané věci a teď se bavme o poplatcích. Ne, ne, ne,“ namítá Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Je přesvědčen o tom, že je nejprve třeba bavit se o samotné službě a teprve potom o poplatcích. „Poplatky jsou věc technická, která zajišťuje provozní náklady. Ale ta služba je to, proč ty instituce tady vůbec máme. Jak jsem říkal, Český rozhlas v tomto směru stagnuje, je to tam podstatně horší než před pěti lety, co se týče demokracie nebo plurality názorů. To už tam téměř neexistuje. V České televizi se to začíná trošku hýbat a měnit a já věřím, že pan generální dodrží své sliby o tom, že bude vyvažovat informace jedny informacemi druhými, názory jedny názory druhými. Takže ho za to hodnoťme v nějakém časovém průběhu. Zatím se mu podařilo zlikvidovat naprosto bizarní a zájmový pořad 168 hodin, což je nehynoucí zásluha. Uvidíme, jak si poradí se stejně bizarními a stejně zájmově laděnými Otázkami Václava Moravce. Ovšem to je na téma na někdy jindy. Vrátíme se k tomu určitě,“ ujišťuje mediální odborník.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Je Lipavský od nynějška synonymem pro naprostou neloajálnost a zradu, protože bez Pirátů by byl absolutní nula?
autor: Jiří Hroník
als
