Milada Horáková, právnička, politička, bojovnice za práva žen. Za druhé světové války vězněná, v roce 1950 komunisty odsouzená ve vykonstruovaném procesu jako jediná žena k trestu smrti oběšením. „Reálně šlo o politicky nařízenou vraždu, když to úplně shrnu. Byl to proces připravený Státní bezpečností se zadáním nejvyšších špiček komunistické strany a bylo rozhodnuto na nejvyšší politické úrovni, kdo dostane trest smrti,“ poznamenal k tomu historik Michal Stehlík.

V sobotu uplyne od popravy Milady Horákové 70 let. Blížící se výročí toto úterý připomněla skupina audiovizuálních tvůrců přímo v poslanecké sněmovně. Při tiskové konferenci poslanců KSČM tajně promítla na řečnický pult podobiznu Milady Horákové. „Nám přijde úplně uvěřitelné, že tahle strana ještě 30 let po revoluci vlastně ovlivňuje chod republiky. A tou naší akcí jsme si to chtěli trošičku připomenout, aby lidi nezapomínali,“ uvedl k tomu člen skupiny audiovizuálních tvůrců Tomáš Dvořák. Promítání trvalo pár minut. Pak na něj upozornil fotograf Haló novin a autoři projekce museli sněmovnu opustit.

„Myslím si, že to bylo velmi neseriózní jednání, protože to proběhlo na parlamentní půdě a bylo to porušení všech demokratických principů,“ řekla k tomu mluvčí KSČM Helena Grofová.

„Si myslím, že na tiskovkách, oficiálních tiskovkách by měla být určitá pravidla,“ míní také poslanec KSČM Jiří Dolejš. „Mladí umělci, mladí performeři, youtubeři, nevím, za co se považují, byli asi zneužití politickým matadorem, který to udělal docela zajímavě, ale nedomyslel důsledky,“ dodal poslanec Leo Luzar (KSČM).

Skupině totiž umožnil vstup do sněmovny předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. O tom, co autoři chystají, věděl dopředu a pomohl jim se i připravit. „Pan Kalousek nám poskytl vlastně k užívání jako zázemí pro techniku jednu z prázdných kanceláří svého klubu, za což mu tedy děkujeme. Ale nebylo to tak, že by nás nějakým způsobem organizoval nebo vůbec jako za celou touhle akcí stál,“ uvedl Dvořák.

Reportérky pořadu 168 hodin chtěly získat také reakci od předsedy komunistů Vojtěcha Filipa. Nepochodily. „Přečtěte si Haló noviny, tam je to stanovisko,“ sdělil jim Filip, který se zkrátka na téma Milady Horákové odmítl bavit. Ani na opakovaný dotaz neodpověděl jinak. 

Oficiálně se strana za politické perzekuce omluvila na mimořádném prosincovém sjezdu v roce 1989, hned po pádu svého režimu. „KSČM ve svých dokumentech má poměrně jasně pojmenovánu distanci vůči zneužívání moci, politickým vraždám a tak dále, a ke konkrétní osobě Milady Horákové jsme se mnohokrát jako představitelé KSČM vyjádřili,“ řekl poslanec Dolejš. 

To, že byla Milada Horáková odsouzena neprávem, ale dodnes není všem členům KSČM jasné. „Zaprvé, samozřejmě je to historie, bylo to v nějaké době, ale myslím si, že to, co nejhůře se může stát v každém režimu, je, pokud jsou popravováni lidi za svůj názor. A já nedokážu posoudit, zda to bylo oprávněné nebo ne. Nejsem historik,“ nechala se slyšet poslankyně KSČM Miloslava Vostrá.

„Tam nejde o to: Posoudím, neposoudím. Ta realita je historicky takto dána, takže já to považuji vlastně za jistý alibismus říkat: To není pro mě, to je pro historiky nebo pro právníky. O tomhle konkrétním případě víme hodně a víme, kým byl řízen a z jakých důvodů,“ podotkl historik Stehlík.

27. červen, den popravy Milady Horákové, byl před 16 lety vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu. K nelibosti komunistů. Poslanci KSČM tehdy prosazovali, aby se tento významný den jmenoval „Den obětí studené války“ a název jim vadí dodnes. „Pokud jde o ten přídomek ‚komunistický‘, tam to je na diskusi. Já se domnívám, že právě tito lidé, kteří krátili lidi na životech, pronásledovali je za politický názor, že se vlastně tomu komunistickému odkazu, komunismu odcizili, a to velmi příkře,“ řekl Dolejš.

„Protože komunistický režim tehdá vlastně neexistoval, nebyl. To byl první pokus o nějaký socialistický model ještě po vzoru Sovětského svazu tehdejšího a komunismus si představuju úplně jinak,“ dodal Luzar.

„Jako snaha oddělit pojem komunismus od toho zločinného režimu je pro mě docela úsměvná. Prostě byla to komunistická strana, a ti lidé byli komunisty, navíc byli komunisty v celosvětovém kontextu od Sovětského svazu po ten východní blok. Je to hra se slovy, je to slovíčkaření,“ uzavřel Stehlík.