Není žádné tajemství, že už při samotném hlasování o dějišti šampionátu zdaleka ne všichni funkcionáři Mezinárodního fotbalového svazu (FIFA) s konáním světového šampionátu v arabském státě souhlasili. Striktně proti byl například bývalý předseda FIFA Sepp Blatter, který v rozhovoru pro deník Tages-Anzeiger uvedl, že Katar je moc malá země pro tak velkou událost, jako je mistrovství světa ve fotbale. Vyjádřil se v tom smyslu, že zvolení Kataru je dílo tehdejšího šéfa UEFA Michela Platiniho.

Hlasovalo se v prosinci 2010 a v boji o pořadatelství porazil Katar USA v poměru hlasů 14:8.

Samozřejmě se spekulovalo o tom, že pohádkově bohatý stát ležící na jednom velkém nalezišti ropy některé členy výkonného výboru FIFA prostě podplatil. Osobně o tom vůbec nepochybuji. Otázka nezní, zda, pouze kolik.

Ale věřím, že katarští šejkové se pořádně praštili přes kapsu.

Totéž platí o celém světovém šampionátu, který pořadatelé pojali skutečně velkoryse. Jejich velkorysost ovšem končí u financí, pokud byste ji chtěli aplikovat na oblast lidských práv, máte smůlu.

„Přirozená úmrtí“

Od roku 2010 zde postavili sedm stadionů, stovky hotelů, dokonce nové letiště a metro. Podle zjištění The Guardian z minulého roku si práce na stavbách souvisejících se šampionátem vyžádaly 6 500 obětí. Na těžké práce v extrémních vedrech byla najímána především levná pracovní síla z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Katarské úřady však uvádějí úplně jiná čísla. Podle nich došlo při aktivní výstavbě stadionů ke třem smrtelným úrazům. FIFA se kloní k tomuto číslu a nezmiňuje již, kolik lidí zemřelo při výstavbě další nutné infrastruktury. Celá řada úmrtí pracovních migrantů zůstala neobjasněna nebo byla popsána jako přirozená úmrtí.

To bude ono. Horko často zabíjí.

Když si uvědomíme, v jaké se nyní především Evropa nachází ekonomické situaci, je pohled na katarský luxus opravdu bizarní a pro leckoho i frustrující. Kapitalismus dosáhl v této zemi skutečného vrcholu, stejně jako kastovní systém. Zejména už zmiňovaní zahraniční dělníci jsou pro tamní smetánku absolutní póvl (možná podotknete, že u nás to není jiné, ale vězte, že rozdíl je to flagrantní).

V zemi navíc platí přísné antiLGBT zákony. Například homosexualita je v Kataru trestná. A nejenom tam. Na Středním východě jednoduše homosexuálové nejsou. Nerodí se tam a ani tam nežijí. Síla zákona je vskutku obdivuhodná. Sekularizace je přitom v nedohlednu.

Jsem intolerantní? Nemyslím. Neustále se nám někdo snaží servírovat kontroverzní věci s přípodotkem, že je musíme chápat a citlivě respektovat, protože jsou produktem tamní kultury, mentality, tradic, víry atd. A že musíme být korektní.

Ale to je pouze pokrytectví a čirý alibismus. Jistěže na všechno hledím pouze prizmatem naivního Středoevropana, ale tvrdím, že vše je nutné pojmenovat. Zlo je zlo a bezpráví zůstane bezprávím, ať už je orámováno sebevyšším HDP. Alespoň samotný fotbal tím zjevně netrpí, což je sice dobrá, ale při vědomí předchozích faktů nikoliv klíčová otázka.

Baví mě také číst rozhovory s takzvanými obyčejnými Katařany.

Ti samozřejmě všechno špatné vehementně popírají.

Kupříkladu fanynka Dana Habayebová prohlašuje: „Tato země nabízí i přistěhovalcům a navrátilcům z ciziny možnost přijet a žít na velmi vysoké úrovni, vydělat peníze a těšit se respektu a důstojnosti. Místní lidé jsou upřímní, milí a velmi štědří.“

A řeknu vám, mně to upřímně těší. Já se přímo raduji! Nevím, proč se Evropa tak dlouho, a přitom zcela zbytečně trápí s miliony ekonomických migrantů, když Střední východ na ně evidentně čeká s otevřenou náručí!

Stačí, když je tam jenom nasměrujeme, a hodní, milí Katařané či Saúdové se s nimi o své bohatství rádi rozdělí.

A mají navíc všichni ještě jednu jistotu – že v každém případě zemřou přirozenou smrtí!