K výročí 21. srpna 1968 se v zahradě Strakovy akademie konalo promítání filmu Jiřího Mádla Vlny. Promítání se kromě zástupců vlády účastnili také prezident Petr Pavel, předseda Senátu Miloš Vystrčil, senátor Jiří Drahoš i představitelé širšího politického spektra jako místopředseda Poslanecké sněmovny Aleš Juchelka (ANO). Slavnostního večera se zúčastnili i další významní hosté, přítomen byl samozřejmě i režisér Jiří Mádl.

Film pojednává o redaktorech Československého rozhlasu, kteří ani vstříc nebezpečí a střelbě sovětských vojáků nepřestali vysílat zprávy o probíhající invazi, kterou veřejně odsuzovali. Redakci vedl od roku 1963 Milan Weiner (ve filmu ho hraje Stanislav Majer). K výrazným osobnostem patřil bývalý zpravodaj v USA Jiří Dienstbier (hraje ho Vojtěch Kotek), bývalý moskevský zpravodaj Jan Petránek (ve filmu Petr Lněnička) nebo Věra Šťovíčková (Táňa Pauhofová). Zpravodajem rozhlasu v Moskvě byl Luboš Dobrovský, kterého ztvárnil herec Martin Hofmann.

Mádl při popisu hlavních postav filmu, redaktorů Československého rozhlasu, neskrýval hluboký obdiv k tomu, jak se bezprostředně po invazi zachovali. „Cítil jsem tu obrovskou sílu v novinářích, o kterých vypráví můj film. Věděli, co to je správná žurnalistika. Přicházeli s ní v době, kdy se zavíralo i zabíjelo za kdejaký přešlap. K těm novinářům mám úctu. To novinařina a touha říkat pravdu z nich dělala to, čím jsou,“ uvedl Mádl v rozhovoru pro Seznam Zprávy a redaktory označuje za hrdiny.

Prezident Pavel film ocenil a podle něj se Mádlovi podařilo věrně vykreslit složitou dobu ve všech jejích odstínech. „Říká se, že obrázek je lepší než tisíc slov. A dobrý film je cennější než celý stoh studií. Jiřímu Mádlovi se filmem Vlny skvěle povedlo nejen věrně vykreslit složitou dobu ve všech jejích odstínech, ale hlavně srozumitelně ukázat, proč bychom už nikdy neměli dopustit její návrat. Jiřímu gratuluji a všem doporučuji film zhlédnout,“ uvedl Pavel na síti X.

Říká se, že obrázek je lepší než 1000 slov. A dobrý film je cennější, než celý stoh studií. Jiřímu Mádlovi se filmem Vlny skvěle povedlo nejen věrně vykreslit složitou dobu ve všech jejích odstínech, ale hlavně srozumitelně ukázat, proč bychom už nikdy neměli dopustit její… pic.twitter.com/zUfdXqwc19

— Petr Pavel (@prezidentpavel) August 21, 2024

S nadšenými reakcemi ale úplně nesouzní filmový kritik Josef Chuchma, podle nějž naopak film dobu a zejména hlavní hrdiny zobrazuje příliš ploše a černobíle. V jednu chvíli projekce se pro něj film stal přímo nesnesitelným. „Bylo to, když ti samí lidé, kteří protestovali proti invazi, tak pod hlavněmi sovětských vojáků smývali protiokupační nápisy,“ popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.

„Bylo mi tehdy deset let a velmi jsem to vnímal. Pamatuji si, jak nápisy ze zdí postupně mizely, ale ne pod hlavněmi. Pro mě osobně se tím realita už příliš přizpůsobuje dramatickému vyprávění,“ podotýká kritik, že Mádl věci přizpůsobil a je třeba to vnímat spíše jako nějakou uměleckou licenci než odraz skutečných událostí. „Když člověk, který si tu realitu pamatuje, pak vidí, že je to nějakým způsobem změněno, tak tam nastává nějaké pnutí mezi tou vzpomínkou a tou uměleckou licencí,“ vysvětluje kritik.

Chuchma poukazuje třeba na to, že hlavní postavy jsou vykresleny černobíle jako kladní hrdinové bez morální poskvrny, přitom někteří jako vedoucí redakce mezinárodního života Milan Weiner byli dříve aktivními komunisty.

„Vypadá to, jako by to byli disidenti, ale oni to byli prominenti a pracovali na významném místě v Československém rozhlase. Každý post, který měl co do činění se zahraničím, nota bene západním, byl v hledáčku Státní bezpečnosti,“ upozorňuje Chuchma. „Oni byli hrdinové okamžiku, ale s určitou svojí minulostí, která se v těch postavách vůbec nijak nepromítá, a mně to tam chybělo,“ říká Chuchma.

Ten by i přes tyto historické nepřesnosti klidně doporučil snímek promítat na školách v rámci hodin dějepisu. Muselo by se prý ale mnohé dovysvětlit, protože realita se od filmu lišila. „Tam by muselo dojít k uvedení do kontextu doby, že existovala i další média. Byla tam samozřejmě Československá televize, která nějak ty věci řešila, časopis Literární listy, Reportér. V tom filmu to vypadá, že redakce Československého rozhlasu je středobodem světa a žurnalistiky a nikdo jiný o okupaci neinformoval,“ přidává další kritiku Chuchma.